Služební byt

[Tirage]

Fab: hladí ho a drží a pořád mlčí a na jeho slova si jenom povzdychne a tak ho zhoupne na svých prsou. došlo jí tohle: chtěla mu říc, když ji na začátku milování zlobil, že se podívá jinde: "zkus si něco začít s nějakou jinou a zabiju tě!" vzteky bez sebe a naprosto upřímně. a když se teď probrala, zjistila, že už to není pravda. že je to už jinak a ani sama si nechce připustit, jak. a už vůbec to nechce říc Fabienovi. barák plnej sestřiček jí vůbec nepomáhá. připadá jí, že už nemá sama sebe. a je z toho naprosto hotová. jediné, co bere jako vylepšení je, že přestala bojovat sama se sebou. protože už je jeho. ne svoje.

[Fabien]

Ale no tak!

Tir: +Cítí, že tu něco nehraje a vzhlédne jí do očí, a co vidí ho zaskočí. On sám už poručil tělo i duši Tirage vlastně hned tu první noc.+ Co se stalo, ještěřičko? +a když ji vidí, málem se rozbrečí.+

[Tirage]

(co to sborový kroucení očima? prostě duševí krize... si to, holka, představovala jednodušší. dokud ho dokázala poslat do háje, bylo to dobrý. jestli on to zvlád hned, tak to má štěstí. tahle si to musí zažít se vším všudy. a asi má prostě i delší vedení, no.)

Fab: nevím. vydá ze sebe. a začne brečet. a schová se k němu pod peřinu a brečí mu stočená na břiše. tak trochu nelogicky - aby ji neviděl a aby byla s ním. a z pod peřiny se ozve známé heslo: drž mě. známé heslo by mohlo Fabiena přeci jen trochu uklidnit.

[Fabien]

(Takovej citovej nápor na chlapce? Vždyť ho to poleká, chudáčka )

Tir: +Je naprosto zmaten, nic nechápe a jen ji prostě drží podle rozkazu.+ Miláčku...miláčku, co je? Ublížil jsem ti, lásko moje?+ Propadne panice a hladí ji a má pocit, že mu v hlavě vybuchl granát.+

[Tirage]

(ta je ráda, že je ráda (?) sama. na chlapce nezbývá kapacita. a polekat se a zdrhnout měl už tehdá... tohle už jiný nebude )
Fab: když usoudí, že má Fabien už dost mokrý břicho, vyleze k němu nahoru. ne, to ne... dá mu mokrou pusu. a hladí ho morkými dlaněmi. miluju tě. já ti to teď neumím říct. promiň. drž mě. miluju tě. a sama se ho drží se ho, jakoby se bála, že jí uteče.

[Fabien]

(No nic, dá si kafe, cígo a nějak to zvládne! )

Tir: To nevadí...nevadí...lásko moje, ještěřičko...+mele a hladí ji a líbá do vlasů.+ Držím tě, pořád tě budu držet...+zmatkuje, ale drží.+ Co ...co mám udělat? +Pak mu ale dojde, že nejlíp udělá, když bude držet a uklidní se a po chvíli se mu to i podaří.+

[Tirage]

(mu nic jinýho nezbyde, když s ní chce být a ..., tak to musí občas vydržet. pro ni to taky není jednoduchý.)

Fab: pomalu se uklidní a přemýšlí, jak by mu to vysvětlila. nějak si říká, že mluvit o tom, že by ho bývala zabila naní to pravé. tak si nechá úvod a přeskočí jenom na výsledek. miluju tě. nic nedělej, jenom buď u mě. nevěděla jsem, že je to tak... když někoho miluješ. trochu povolí objetí.

[Fabien]

(On taky není jen ťutík, snad to spolu přežijou ve zdraví! )

Tir: +Už se docela uklidnil a poslouchá ji fascinovaně, neboť právě vyslechl nejúžasnější vyznání, jakého se mu v životě dostalo.+ Nádherná, úžasná, skvělá....lásko moje...

[Tirage]

Fab: tvoje... trochu se jí uleví a oddychne si, že si to přiznala. a pak jí něco dojde. a já nemůžu do akcí... Et mě přetrhne... no to je jedno... miluju tě. políbí ho.

[Fabien]

Tir: +Vyvalí na ni oči+: Proč nemůžeš do akcí? Lásko, co...?