Pokoje pro hosty

[Syriana Spinnel]

Jo no jo +pousměje se a když se Gabriel odsune tak se pomalu odlepí od země a jde z pokoje, ale uprostřed se o něj stějně otře a pozvedne hlavu a koukne mu do očí. V těch svých má vepsáno... Syr sama neví co přesně to je. Zvedne ruku, jako že ho chce pohladit, ale pak ji zase spustí a se srdcem bušícím až v krku vyjde z místnosti+

[Gabriel]

Dívá se jí do očí a na rtech má slabý úsměv. Když se o něj otře, jemně ji pohladí po ruce a pak rychle dva kroky ustoupí. Měj se krásně, čarodějko... Řekne tiše a pozoruje ji, dokud nevyjde ven. Pak se otočí a zvědavě rozbalí balíček. Když uvidí nádhernou soupravu na absinth včetně luxusní lahve, pousměje se a jemně přes ni přejede prsty. Pak si sedne do křesla a hned si skleničku připraví:)

[Syriana Spinnel]

+kůže kde se jí dotkne se jí rozvibruje+ měj se Vlku +řekne tiše a když zmizí v prvním ohybu křídla zastaví se a opře se o zed, trochu se sesune na zem a rozdýchává to, ani nějak moc si není jistá, jestli měla chodit, ale asi jo, aspoň to nebylo jak ve Finsku. Po nějaké chvíli se zvedne a jde pryč+

[Gabriel]

Když ho sem Wen přemístí, musí to rozdýchat a pro sichra si jde nalít skleničku absintha. Když je ok, zaleze do postele a usne jak mimino:)

[Syriana Spinnel]

*Doufá, že se sem ještě pořád může přemísťovat a jde to. Zaklepe rozhodně na dveře, ani neví jestli tam Gabriel je. Na ruce drží papírovou krabici s věcmi a protože je zase nervos tak zvedne ruku, že si projede vlasama a už je nemá* chjo to je den *čeká a čeká*

[Gabriel]

Vychází zrovna z koupelny, když uslyší klepání. Obtočí si jen ručník kolem pasu a otevře. Syr...? Čumí trochu dost překvapeně. Co ty tady...pojď dál. Ustoupí hned stranou, aby mohla projít a zavře za nima dveře.

[Syriana Spinnel]

Ahoj. Neruším? *zhlídne ho, jak je jenom na lehko a usměje se. Vejde dovnitř a položí tu krabicu na stůl* Víš, uklízela jsem na Swanu a našla jsem tam ještě pár věcí. Například tvoji moji oblíbenou koženou bundu, pár flašek absinthu, nějaké kalhoty a košile *vychrlí to ze sebe a pořád ho očumuje*

[Gabriel]

Jo..aha...díky. Ne, jasně že nerušíš. Ještě pořád trochu nechápe, ale jak ho okukuje mu neujde. Přes rty mu přelétne slabý úsměv. Vydrž chvilku, něco na sebe hodím. Zapadne do vedlejšího pokoje a když se vrátí, má na sobě oblíbené kožené kalhoty a černou košily, u které se ale s dopínáním ke krku neobtěžuje, takže poslední tři knofílky jsou rozepnuté. Tak si přece sedni. Usměje se na ni a sám neprodleně uposlechne své nabídky. Dáš si něco? Třeba z donesné zásoby? Cuknou mu koutky. A jak se máš? Vidím, že potomci jsou už na světě. Významným pohledem sjede její opět dokonalou postavu.

[Syriana Spinnel]

*Sedne si do křesílka a přehodí nohu přes nohu, zapálí si cigaretu a vypadá jak Brigit Bardot akorát, že s krátkýma vlasama. Když se zmizne převlíct prohlídne si pokoj a vidí že se nic nezměnilo* Dám si s tebou ráda.. pití *usměje se* No jo, už je jim nějaký ten měsíc. Dávají mi zabrat, ale to jsem mohla čekat že *zasměje se a je jí tak nějak lehce. V té černé mu to fakt sekne* Nicci se po tobě ptala, chtěla by tě vidět, kdybys měl čas... někdy... A jak se máš ty? byla jsem dlouho pryč tak nic nevím *pokrčí ladně ramenama* teda ale máš tu horko *vyslíkne si svetr, umě tak, že si ani nemusela vyndat cigaretu z pusy a má na sobě pěknou rudou košilku*

[Gabriel]

Začne jim tam chystat absintha podle svého. To je hrozný, jak ten čas letí. Zakroutí nad tím hlavou. Vážně? Tak ji pozdravuj, princeznu. Výraz v očích mu zněžní, když si na ni vzpomene. A klidně přijďte kdykoliv...po úplňku. No já se mám pořád stejně. Podá jí skleničku a rozvalí se v křesle. Jednu nohu si v kotníku opře o koleno. Smečka funguje jak má, v Bucurešti udržujem klid. Takže všechno je v pořádku. Pokrčí rameny, jakoby to bylo vedlejší. A co ty? Vypadáš...šťastně. Spokojeně. Zadívá se na ni svýma temně hnědýma očima a trochu se pousměje.