Služební byt

[Tirage]

Fab: kouká nejistě a pak se nadechne. jo. jestli tvoje maminka vydrží někoho, jako jsem já...

[Fabien]

Tir: +Rozchechtá se při její nejisté reakci.+ Tir, miláčku, moje máma vydržela někoho jako jsem já! Takže si troufám říct, že je docela železobetonová....ale jestli se na to necejtíš + udělá hrozně zamilovaný oči+...nechci tě nutit. tohle není žádnej povinnej oběd u Et, jasný? To by mohly bejt moc hezký prázdniny za málo peněz se spoustou knih a pokojem v podkroví. A taky spoustou králíků. To je specialita mojí matky, víš. +Vezme ji za ruku, aby ji ujistil, že to není až zas takovej nátlak, ale jen nabídka.+ Taky můžeme jet na jižní pól za tučňákama, jestli máš ráda zimu, ale to bych se musel moc překonat!

[Tirage]

Fab: ale já s tebou půjdu. jenom nevím, jestli se zdržíme... vidí, že naprosto nekrouží, že i železobetonová matka může mít výhrady vůči vyvolené svého drahouška. králíci jsou legrační... a zimu nesnáším. raděj jižní Francie, než jižní pól.

(a já asi shodou okolností v léte pojedu na výlet do Francie - je to v jednání... synchronicita mne pronásleduje... notáčej se! jde za námi synchronicita... sledujte bílého králíka )

[Fabien]

Tir: Vážně žádnou paniku...máti je skvělá. Zeptej se Moll, jsou velký kámošky...a králici jsou legrační hlavně na tymiánu - teda pro mě! A matka si tě oblíbí - ne jako má milou, ale jako ženskou. Jste asi tak stejně praštěný - vážně...+nepřemlouvá, spíš konstatuje a hledá přitom nějaký triko.+

(No tak vidíš, co jsou proti tomu dětičky ze dvorku - sláva - dneska tam nebyly!!! )

[Tirage]

Fab: dobrá, budu ti věřit. co taky jinýho. odvážná školačka. zdrhnout můžu vždycky... podává mu hřeben, protože je krázně rozježenej ze sušení. a chvilku má chuť mu učesat účes "ulíznuté batole". jestli je maminka neobvyklého ražení, tak se na ni těším. my jsme takoví u nás všicni, více méně. mohlo by to být skutečně "jako doma".

[Fabien]

Tir: +Odhalí včas její záměr s česáním a včas uskočí a vlasy si prohrábne rukou. + Hřeben tu zůstal po mém předchůdci, ještěrko. Já se nečešu. A vážně se neboj, máti bude ráda, že není sama a jestli vydržíš jeden večer vyprávění o malém Fabískovi, kterak učil plavat kachňata, až je utopil, tak jsi její kůň.

[Tirage]

Fab: kůň jako jelen... mám s sebou vzít tu fotku, aby byl výklad a představy ucelené? položí hřeben. dobalí si svoje věci. a jde k němu. tak k líbání... vezme ho kolem krku a políbí ho. chceš i křížek na čelo, když jsme u té maminky?

[Fabien]

Tir: Mám nejasné podezření, že fotku brát nemusíš, naopak bys mohla obohatit svoji sbírku...si myslim...+Pak už ji má konečně na chvilku zase v náručí. A zodpovědně líbá.+ Nechci křížek na čelo, chci svoji ještěřičku...maminku necháme zatím tam, kde je, jo? +Mrkne zoufale na hodiny.+ Deset minut je málo, viď? +Přitáhne ji k sobě tak pevně, jak dokáže a hluboce ji líbá.+

[Tirage]

Fab: hmm, tak další? možná i diapozitivy? taky ho líbá jako o život. cítí, jak jí bouchá srdce a musí mu vyklouznout. to by bylo strašně... jak bychom se z toho dostávali... až večer, Fabísku... otočí se k hodinám a zjistí, že kecal, že to nejsou ani 3 minuty, než má být v práci. ještě, že to má tak blízko. miluju tě. buď hodnej! a raděj se přemístí do kanclu, aby to neprotahovala.

[Fabien]

Tir: +Zdrceně stojí a kouká na místo, kde ještě před deseti vteřinami byla Tirage, pak se odplouží do kuchyně, dopije studený kafe a s povzdechem se vydá do procesu.+