od Rebecca Altamirano » pon dub 12, 2010 11:21 am
Chvilku ho nechá pěkně vycukat, ale pak už to nevydrží a rozesměje se. Proboha jen si dej do nosu, zlato. Jsem čarodějka, něco s tím snad zvládnu provést. Skoro z toho jeho tragického výrazu slzí smíchy. Když se trochu uklidní, zvědavě pozoruje jak kuchtí. Teda, skoro mě až štve, že nemůžu nic jíst. Povzdechne si. Pěkně bych si od tebe nechala něco uvařit. Usměje se na něj.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...