Zákulisí

[Rebecca Altamirano]

Zamyšleně ji poslouchá a v rukou si pohrává se sklenkou krve. Upřímně řečeno nejsem si jistá, zda je to vůbec nutné. Chci říct...možná je to až zbytečné. Upíři totiž mají obrovskou schopnost regenerace. Vím o čem mluvím, lovila jsem upíry. Vysvětlí. Jsou schopní přežít ustřelení, uříznutí i utrhnutí kterékoliv končetiny, vyjma hlavy. Většina starých upírů je schopná žít s dírou velikosti fotbalového míče v hrudi. A nejen žít, stále po vás půjdou, i když pravda, trochu pomaleji. Ušklíbne se. A pokud budou mít dost času a někoho, z koho se budou moct živit, znovu zregenerují do dokonalosti. Rychlost záleží na stáří a moci upíra. Opře se zpět do křesla a pohlédne na ni. Takže jak si tu léčitelskou péči představujete? Nakloní hlavu na stranu, v očích opravdový zájem.

[Memory]

Trochu sa zamyslí pre predstave chodiaceho upíra s dierou v hrudi, no hneď sa zas vráti do reality. "Ešte nemám celkom jasnú predstavu. Toto tak povediac len prvý výskum. Ale očakávala som, že mi poviete niečo podobné." chvíľu ned tým premýšľa. "Je vôbec možné upíra zabiť?" no hneď dodá. "Ak by boli niektoré moje otázky príliš osobné, nemusíte na ne odpovedať."

[Rebecca Altamirano]

Se sebejistým úsměvem si ji prohlédne. Nemyslím, že vy byste mohla některého ze zdejších upírů ohrozit, což vám doopravdy nedoporučuju, takže vám to klidně povím. Ano, upír se dá zabít. Na drtivou většinu upírů stačí sluneční světlo, ovšem dostat upíra na slunce už může větší problém. Pak funguje oheň. Stříbro upíra nezabije, ale zpomalí ho. A já osobně mám velké úspěchy se střelnými zbraněmi. Vypočítává na prstech s chladným výrazem v očích. Každopádně váš zájem o upíry mě osobně těší. Málokdy se najde někdo,koho by napadlo nám pomáhat, natož poskytovat léčitelskou péči. Přátelsky se na ní usměje.

[Memory]

Tiež sa usmeje. "Nebojte sa, neplánujem upírov zabíjať. Ako ste správne poznamenali, nemyslím, že by som na to aj mala schopnosti."
"Takže hovoríte, že slnečné svetlo a oheň...hmmm. No neviem, či by sa také zranenia dali liečbou nejako ovplyvniť. Predpokladám, že je to pomerne rýchly koniec a než by tam niekto z nás dorazil, bolo by už zrejme neskoro. Ale ako ste hovorili, že krv má výborné regeneračné účinky. Každopádne na niečo také veľkú vedu netreba. Stačí mať len niekoho po ruke." pokrčí plecia. "Pokiaľ sa stane z niekoho upír, je to už trvalé? Taktiež by ma zaujímalo, ako sa vlastne z človeka stane upír? Stačí na to jedno kusnutie? No predpokladám, že je k tomu treba viac."

[Rebecca Altamirano]

Zasměje se. Ano, to máte pravdu, je to velmi rychlé. A ano, můj stav je trvalý. Pokud jednou vstoupíte do Temného království, už není cesty zpět. A co se týče proměny, je to opravdu složitější a navíc se to liší podle rasy upíra. Například abych já stvořila upíra, musela bych dotyčného kousnout, napít se jeho krve a pak by se on musel napít té mé. Upíři z Jean-Claudovy rasy musí oběť kousnout třikrát během tří dní a musí ji kousnout jen jeden upír. Jako upír pak povstane noc po třetím kousnutí. Pokud člověka kousne a saje jeho krev víc jak jeden upír, tak člověk většinou zemře. Odmlčí se. A pak také záleží, jestli z vás vůbec upír chce učinit jednoho z nás, protože to považujem za čest, za výsadu. Pousměje se a dopije svou sklenku. Je ještě něco, co by vás zajímalo? Optá se s úsměvem.

[Memory]

"Myslím, že práve v tejto chvíli ma už nič nenapadá. Ďakujem vám za vašu trpezlivoť." Usmeje sa a dopije pohár s vodou. Postaví sa na odchod. "Už vás nebudem zdržiavať. Určite máte iné povinnosti. Ale chcem sa ešte opýtať, keď ma ešte niečo napadne, nevadilo by vám, opäť sa so mnou stretnúť?"

[Rebecca Altamirano]

Také vstane a usměje se. Samozřejmě, cokoliv by vás napadlo, klidně se ptejte. Stačí když zase pošlete sovu, nejlépe na mou chatu Musta Tähti ve Finsku, tam teď přebývám nejvíce. S úsměvem jí podá ruku. Moc mě těšilo a doufám, že jsem vám aspoň trochu pomohla.

[Memory]

Stisne jej ruku. "Pomohla." usmeje sa. "Ešte raz ďakujem. Dovidenia. Dúfam, že sa čoskoro uvidíme." Vyjde na chodbu a premiestni sa do Mýtinky.

[Rebecca Altamirano]

Takže tohle je naše zázemí. Před představeními se to tu doslova hemží. Teď je tu trochu mrtvo. Neodpustí si malej vtípek:) Kancelář Jean-Clauda už znáš... Mávne směrem k jeho dveřím. Támhle ty dveře vedou k bytům zaměstnanců. Bydlí tu Asher, Phillip a myslím, že i ostatní. Což jsou Aubrey, Jason, Theresa a náš nový leopardodlak, Nathaniel. Snad jsem na nikoho nezapoměla. Zaculí se. A vůbec já tu kecám a ani se nezeptám, jestli máš nějaký otázky. Takže...máš nějaký otázky? Koukne na něj zvědavě.

[Ares]

Rozhlídne se po místnosti s celkem spokojeným úsměvem. Musím uznat, že ten upíří styl má něco do sebe. Sice tahle kůže není lidská, pohladí jednu z kožených sedaček, no i tak to má něco do sebe. zopakuje. Otázky mě teď žádné nenapadají. Možná jedna. Máte zde i jiné barmany?