Pokoj Johna Wilmota

[Wenai Lafayette]

To opravdu nebude třeba, hrabě. +s povzdechem položí sklenku+ Nicméně budu muset už jít. Aby to nebylo podezřelé. +zvedne se z postele a obleče si župánek+ Podle tohoto plátku, +šťouchne prstem na výtisk Denního věštce+ jsem až moc do větru. Musím si uchovat aspoň zdání počestnosti. +zamíří ke dveřím+

[John Wilmot]

Wenai. +spěšně vstane z postele a dohoní ji přede dveřmi a přitiskne ji na stěnu+ Neodcházejte ještě+ Zašeptá a políbí ji, rukou vklouzne pod župánek, pohladí po stehně a poladká poštěváček+

[Wenai Lafayette]

Ach, hrabě! +zasténá, přitiskne se k němu+

[John Wilmot]

+péro už mu zase stojí v pozoru, jednu její nohu chytne za stehýnko a vnikne do ní, začne rychle a prudce přirážet+ Nenechám vás odejít. Ještě ne.

[Wenai Lafayette]

+obejme ho kolem krku, přijímá jeho mužství, občas jí z úst unikne sten+ Nezbývá mi než se podrobit vašemu přání.

[John Wilmot]

Věděl jsem, že neodoláte mím pádným argumentům. +buší do ní, rychle se propracovává k vyvrcholení+

[Wenai Lafayette]

To já jako slabá... slabá... Ach bože, Johne! +vykřikne, když se jejího těla zmocní orgasmus, sevře své svaly kolem jeho vlekého údu+

[John Wilmot]

+v sevření její jeskyňe rozkoše se ani nesmnží odolat slasti co zaplaví jeho vnitřnosti a udělá se do ní, opře se rukou a skloní hlavu vedle její, jeho vlasy jí spadají na rameno+ Říkal jsem to. +zašeptá udýchaně+

[Wenai Lafayette]

+přivoní k jeho vlasům+ Měje se, hrabě. Bylo mi potěšením. +upraví se, vyjde ze dveří a zmizí+

[John Wilmot]

+usměje se, když za Wenai zapadnou dveře+ Ne, to mě bylo potěšením, madmoiselle. +natáhne se na postel a dopije to šampaňské+