Soukromé pokoje Alexe a Fernanda

[Eillen]

Po hodině je jakž takž v klidu. Sedí a kouká se do blba. Sucre ji stále objímá a doufá, že Alex brzy uspí malého, aby mu vysvětlil, co se stalo. Ten ale zatím nepřichází. Místo toho se v pokoji objeví Creagan, dojde k Eillen, aby zjistil, co se jí stalo. Ta, když ho vidí, přemístí se pryč. Vůbec neví, co by mu měla říct a chce být sama. Bohužel si neuvědomí, že přemístila i Sucreho.

[Creagan Elat]

Zůstane stát jako přimražený. Absolutně nechápe, co se děje a proč od něj Eil utekla. Než se stačí vzpamatovat, objeví se ve dveřích Alex.
A: Ahoj Creagane, vítej doma usměje se na něj, ale pak si všimne prázdného gauče. Kam zmizeli?
C: To jsme se chtěl zeptat tebe. Když jsem přišel, vypadala tak zoufale. Když jsem ji chtěl objemout, prostě se přemístila pryč. tváří se zoufale
A: Nevím,co přesně se stalo. Vrátila se domů zlomená. Ono, víš, je tu Kranz řekne jméno nevítaného hosta a ač se s ním Creagan ještě nepotkal, hned ví o koho se jedná... A vypadá to, že tu musí zůstat. Je mi jasné, kdo jí to nařídil, nikdo jiný tu nemá takovou moc. Ale co přesně udělal, že je tak apatická, to netuším.
C: No, aspoň není sama. Fernando ji snad ohlídá řekne potichu,
A: Jo, sice bude z toho cestování vyděšený, ale věřím, že se o ni postará. A ty bys měl jít spát.
C: A co náš nový host?
A: Ať si ustele, kde chce. Já se o něj starat nebudu.
C: trošku se usměje, pak se rozloučí a jde si lehnout do ložnice.

[Fernando Sucre]

Je přemístěn rovnou do jeho pokoje, kde si všimne papírů ze salonu, tak položí košík na zem a sedne si k nim. Po hodině se na čtení a vyřizování vykašle, protože má ztuhlou páteř a nechá si zbytek na další den.

[Fernando Sucre]

Vejdou do společenské místnosti. Tak ten pokoj vlevo je tvůj. Vpravo budu já. Jen tu chvíli počkej, já si skočím pro věci a přenesu si je do druhého pokoje.

[Neferet]

Hmn. +přikývne a rozhlédne se+ No anebo, hmn, no, uhmn, bys mohl zůstat ve svym pokoji, ehmn, se mnou. +řekne a "se mnou" už jenom špitne, ale dost nahlas, aby jí slyšel+

[Fernando Sucre]

Zastaví se. Pokud by ti to nevadilo, tak zůstanu rád. usmívá se.

[Neferet]

Ne, určitě nevadilo. +usměje se, je trošku růžová v obličeji+ Takže, ehmn, kterej, že je tvůj pokoj?

[Fernando Sucre]

Ukáže na dveře vlevo Tudy vede cesta do mého království usměje se, chytne Nef za ruku a vede ji do ložnice

[Neferet]

+dojde s ním do ložnice a rozhlédne se+ Moc pěkný. +usměje se+ Moment, musím něco zkusit. +pustí ho, skopne si boty a skočí na postel, tak že dopadne na záda, trochu blbne, aby ho roztýlila+ Hmn, myslim, že se mi tu bude spát dobře. +řekne po chvíli s úsměvem+

[Fernando Sucre]

Když ji vidí, musí se rozesmát. Tak si tu odpočiň, já jdu pod sprchu a za chvíli jsem zpátky vezme ze skříně čistou košili, pláťáky a jde do dalších dveří, kde je koupelna