od Bill Weasley » čtv dub 15, 2010 10:33 pm
Sedí u piána, nahotře má vyrovnanou pěknou řádku panáků přes celou délku, hraje procítěně a smutně. Co chvíli do sebe kopne panáka z řádku a hraje dál. Hraje tak už hodiny, prsty mu dřevění, ale stejně nepřestává. Pak se v jediném okamžiku zvedne a přemístí se v podroušeném stavu pryč
Jestli ještě jednou uslyším "drraoušku" tak mě asi zavřou k Mungovi