PROVINILÉ SLASTI: VYMÝVÁNÍ MOZKŮ
Tak jsem se byla zase trochu proletět do upířího klubu a omrknout místní krasavce. Už několikrát jsem Jean-Claudeovi v DV udělala bezplatnou reklamu, když jsem chválila jeho podnik a zábavu v něm. Teď ale musím konstatovat, že to, co nám ve své režii nabídl tentokrát, tady ještě nebylo.
Už jen to, že postupně poslal na pódium všechny své upíry a dlaky, se už samo o sobě vymykalo ze zavedeného stereotypu a řeknu vám, že to byla pastva pro oči. Každý z účinkujících předvedl svůj vlastní krátký program, zpestřený iluzí, která dokonale ladila s tématem jeho vystoupení. Každá z nich nás tak vtáhla do děje, že jsme ani nepostřehli, že se ve skutečnosti neprocházíme lesem, vonícím po jaru, ale že sedíme hluboce vmáčknuti do křesel hlediště (já osobně tedy přilepena na stropě) a zíráme na pódium.
Při Asherově iluzi bouřky jsem už málem vytahovala děštník, než jsem si zahanbeně uvědomila, že z tohohle mraku opravdu pršet nebude.
Věřte, že nerada, ale celé vystoupení musím veřejně pochválit, nápad Jeana-Claudea obohatit představení o iluze byl trefa do černého. Nádherně doplňovaly temnou atmosféru a nenásilně nám vtloukly do hlav varování, že přestože zdejší upíři jsou naoko mírumilovní, neradno si s nimi zahrávat. Umí totiž ovládnout naše mozky tak, že smrtelník vůbec nepostřehne, že dělá to, co vlastně nechce.
P.S. Opravdu děláte to, co chcete?
Storm