Bar - balkon

[Rebecca Altamirano]

Opře se o bar kousek od nich a víceméně se tváří, že tam není, ale je připravená v případě nutnosti jednat.

[Remus Lupin]

správně..to budu já...*taky spíš konstatuje a trochu zkoumavě si ho přejede pohledem...přimhouří oči, když se Asherova moc do něj opře a obrní se, z Beastu je docela zvyklý od magických tvorů...přesto si udrží zdravý odstup a nespouští Ashera z očí...pohledu ledových oček upíra se ale důsledně vyhýbá. Varování, ohledně jejich moci bere zodpovědně* Víte kvůli čemu...komu jsem přišel...*naváže* nechci vědět, jestli je vaším koníčkem svádět zadané ženy, nebo jste to nevěděl?*nechá otázku vyznít do ztracena* o vás ani vaše..způsoby mi nejde...*mávne rukou po místnosti* jde mi o Styx. Nechce se mi věřit, že by jen tak podlehla..je to silná a svéhlavá žena. Vím, že oplýváte velkou mocí...buďte tak přímý, jako jste to udělal v DV. Zneužil jste své magie ve svůj prospěch? Nikdo tady není...tedy nikdo nezaujatý, kdo by nás vyslechl a někde to vynesl navenek...*pokrčí rameny*A pak ještě jedna věc..co s ní zamýšlíte dál?*podmračí se, ale snaží se důsledně kontrolovat a nedat nic najevo, ač vlk uvitř něj se bouří... to ho zajímá nejvíc...teda hned po tom, jestli Styx šla do nevěry dobrovolně, no:)*

[Jean-Claude]

*naprosto neslyšně se vyloupne z kanceláře a zůstane v jednom ze stínů ztemělého baru...skoro nehmotný. Neodolal, aby se nepřišel podívat osobně...ševelení v Remusově hlavě zesílí, ale nechce se do toho míchat. Zatím. Všimne si Beccy u baru a pousměje se pro sebe. V případě nutnosti jsou v přesile.*

[Asher]

Opře se o bar a po několik úderů srdce ho pozoruje. Dobře si všímá, že se vyhýbá jeho očím. Víte, Monsieur Lupin. Začne pomalu, klidným hlasem. Já sám jsem byl poněkud překvapen Styxiným zájmem o mou osobu. Po staletí jsem byl zvyklý na odpor, znechucení, nenávist... Pokrčí rameny půvabným pohybem, téměř identickým s Jean-Claudovým. U ní jsem nic takového neviděl...i když...Tady jsem se s tím vlastně vůbec nesetkal. Dodá spíš pro sebe. A musím se i přiznat, že jsem věděl, že není sama. Ovšem a to zdůrazňuji, do poslední chvíle měla možnost couvnout a to i přes to, že mě od začátku docela pokoušela. Upřímně...kdyby to samé zkoušela na kohokoliv jiného odtud, nemusela by dopadnout moc dobře. V těch slovech je nevyslovené varování tak zřetelné, jakoby to přímo řekl. Takže ano, všechna rozhodnutí, která tady Styx kdy učinila, byla čistě její, já jí do hlavy nelezl. A ani bych to neudělal. Jsem tu Jean-Claudovým hostem a nezneužil bych jeho pohostinnosti tím, že bych ohrozil jeho podnik něčím nelegálním. Odmlčí se a zlehka prsty přejede po leštěném povrchu baru. A co s ní zamýšlím? Trochu překvapeně zvedne hlavu, až se na okamžik objeví jeho jizvy. Ihned je ale zakryjí jeho zlaté vlasy. Vůbec nic. Obávám se, že po tom, co všechno prasklo, mě bude nenávidět, takže bude myslím lepší se jí vyhýbat. Znovu to půvabné pokrčení ramen. Co ale z těch několika našich setkání vím jistě, je jedna věc. Odmlčí se a pohlédne do jeho předčasně zestárlé tváře. A to, že vás miluje, Monsieur Lupin.

[Remus Lupin]

*trochu se otřepe, ale J-C vidět nemůže, tak se zas zaměří na Ashera* Možná to bude tím, že jste jisté lidi tady ještě nepotkal...*pokrčí rameny* ne všichni jsou tak tolerantní, vůči komukoliv..*pozorně ho poslouchá a trochu nevěřícně a pochybovačně se zatváří, když slyší, jak mu to Asher popisuje, ale zas nemá důvod si vymýšlet* zvláštní...slyšel jsem, že si moc servítky neberete...nečekal bych, že budete až tak dbát na to, co řekne jiný upír...*přimhouří oči a pak se mu na chvíli překvapením rozšíří zorničky, když problesknou jizvy, předtím si jich díky dokonalé iluzi nemohl všimnout* a kdyby ne? Nevím, proč by měla vás nenávidět...když se s vámi...*nedokáže to vyslovit, tak se odmlčí* dobrovolně, což vám z nějakého důvodu věřím....asi jsem se zbláznil...*trochu zatřese hlavou a nevěřícně na nej koukne* no, to si měla uvědomit dřív...něco vám totiž taky řeknu, možná to znáte ...nejvíc si cením důvěry...a paradoxně díky upírům o ni vždycky příjdu. *nedokáže si pomoct, ale vlk v něm se zase na chvíli probudí a nespokojeně vrčí*

[Asher]

Možná...Řekne tiše. Zdržuji se v podstě jen tady, takže znám jen ty, co chodí sem. Pokrčí rameny, jakoby na tom vlastně nezáleželo. To jste slyšel dobře. Přikývne. Během těch staletí mi záleželo na dvou lidech víc, než na mém životě. Z toho jeden je mrtvý. A druhému patří tenhle klub. Dodá tiše. Proč by mě měla nenávidět? Pohlédne na něj, v očích mírně pobavený, ale i krutý výraz. Možná proto, že si tu s vámi teď povídám a říkám pravdu. Nebo proto, že jsem to hned nepopřel. Ale proč bych to dělal. Dřív nebo později by k tomuhle našemu malému rozhovoru stejně došlo. Cítí jak jeho zvíře v něm se bouří a touží vyrazit "na procházku". Víte, monsieur, ve vašem vlastním zájmu bych se uklidnil, protože důvěra by mohla být to nejmenší, o co díky upírům přijdete. Řekne po chvíli temným hlasem a jeho moc se vzedme jako mohutná vlna. Prolétne celou místností jako chladný poryv větru, těžký staletími. Když se dotkne té Jean-Claudovy, jakoby někde temně zahřmělo.

[Khurrem]

* čučí jak trepka*
Kua, kam jsem se to zas dostala? Achjo, achjo, achjo

[Rebecca Altamirano]

Jak tak pohledem kontroluje prostor, najednou uvidí zatraceně známou a dlouho ztracenou tvář. No to mě poser?! Nevěřícně zírá. Odlepí se od baru a jde k ní. Khurrem? Osloví ji tak opatrně,jakoby furt nevěřila, že je to fakt ona.

[Khurrem]

* otočí se po hlase a málem ji vypadnou oči z důlku* Beccy? Jsi to ty?

[Remus Lupin]

právě...došlo...*přimhouří oči* mě říkáte, že se mám uklidnit a sám tady rolujete vzduch?*pozvedne obočí* na mě tohle neplatí...jsem na magii moci zvyklý...*sykne*