Pokoj našeho kuchaře Toma

[Obsluha]

[Tomas Kránicz]

+uvede dovnitř Neferet a nabídne jí pohovku k sezení+ Posaď se, hned jsem zpátky, jen otevřu víno +odběhne někam dozadu+

[Neferet]

Ehm. +přikývne a posadí se na gauč, pozorně se rozhlíží+ Máš to tady moc pěkně zařízený. +pochválí nakonec zařízení+

[Tomas Kránicz]

+když se vrátí, tak má v jedné ruce dvě sklenky na víno, láhev pod levou paží, pod pravou sáček se slanými tyčinkami, v druhé ruce tácek se šlehačkovým dortem a v puse otvírák na víno, vypadá jak ověšený vánoční stromeček, položí sklenky na stůl a pomalu ze sebe sundává ozdoby+ Víš, proč se línej přetrhl? Protože nechtěl jít dvakrát +zasměje se+ Tak na co si připijeme? +zeptá se, když šikovně otevře víno, nalije jim a podá jí jednu sklenku zlatého moku+

[Neferet]

+zasměje se, když vidí jak to všechno pobral+ Proč jsi neřekl? Bychti pomohla. +usmívá se a vezme si od něj jednu sklenku+ Hmn. +zamyslí se a kouká chvíli na hladinu skleničky+ Co takhle, na dobré přátelství? +navrhne nakonec+

[Tomas Kránicz]

Jsi můj host, tak tě přece nebudu obtěžovat prací. Byť je to jen přinesení skleniček +culí se pořád+ Na přátelství? Tak na to si moc rád připiju +ťukne si s ní a při pití jí hledí do očí+ Jakto, že jsem si tě nevšiml už dřív? Přitom tady pracuji už asi... rok? +počítá+ To bude asi tím, že je člověk pořád zalezlý v té kuchyni. O co všechno tím přichází...

[Neferet]

Jakoupak prací, prosimtě. +mávne nad tím rukou+ Mě by to nezabilo. +pousměje se a přiťukne si s ním+ A nebo to bude taky tím, že jsem tu jen něco málo přes půl roku a poslední dobu sem se mezi lidi moc nedostala. Nejsem zrovna dvakrát společenský typ a ta práce mě taky jednou zabije. +pousměje se a upíjí víno+

[Tomas Kránicz]

Půl roku je dost dlouhá doba na to, abychom někde na sebe narazili +podiví se+ Tak krásná žena a nechodí mezi lidi? No to je úplný hřích. A to tě nevytáhne do společnosti ani tvůj přítel? Nebo... jsi sama? +vyzvídá nenááápadně+

[Neferet]

Asi jsme na sebe neměli moc štěstí. +pokrčí s úsměvem rameny+ Myslim, že mi moc lichotíš, zas tak velkej hřích to být nemůže. +pousměje se+ Ne, nejsem sama. +zakroutí pomalu hlavou+ Jen, on byl teď delší dobu pryč, neplánovaně, no, možná i to byl důvod, proč se mi nikam nechtělo. +leze to z ní jak z chulapý deky+

[Tomas Kránicz]

Aha, tak to se omlouvám. Myslel jsem, že jsi sama. Alespoň mi to tak připadalo, když jsme se teď potkávali na těch akcích. No nic, spletl jsem se +pousměje se smutně+ Tak to ti přeji, tvůj přítel si tě zajisté chová jako v bavlnce. Ani se mu nedivím +upije vína a zamyšleně ji pozoruje+