Restaurace

[Memory]

"Od vás si to obzvlášť cením." povie s úsmevom a fascinovane hľadí na jeho krásnu tvár, no po chvíli sa opäť spamätá a sklopí zrak. "Môžem...môžem sa vás niečo spýtať?" povie neisto.

[Asher]

Říkám jen co vidím. Pokrčí elegantně rameny, tím pohybem, tolik podobným Jean-Claudovu. Samozřejmě, rád vaše otázky odpovím. Vyčkávavě se na ní zadívá, s klidným výrazem ve tváři.

[Memory]

"Ak vám pozriem do očí...." zhlboka sa nadýchne, je to možno trochu nezdvorilá otázka. "...uhraniete ma, alebo niečo podobné?" dokončí ospravedlňujúcim tónom. No je zvyknutá pozerať osobám, s ktorými sa rozpráva do očí a rada by tiež vedela, či má tak fascinujúce oči, ako tvár.

[Asher]

V duchu se usměje, ale na tváři se mu nepohne ani sval. Myslím, že klidně můžete, Memory. Budu hodný. Pak se usměje. Nebo se aspoň budu snažit. V jeho husky světle modrých očích blýskne.

[Memory]

Je rada, že ho svojou otázkou nenahnevala. Pomaly, opatrne zdvihne zrak. Najskôr prejde po jeho brade, potom perách, na ktorých je ešte badať jemný úsmev, nose, až sa jej sivozelené, mačacie oči stretnú s jeho husky modrými. Áno, sú fascinujúce. Myslí si v duchu. Určite by nebolo ťažké sa v nich utopiť, keby si to želal.
Spomenie si na pohár šampanského. Odtrhne od neho zrak a napije sa. Keď ho odloží, opäť naňho pozrie. Teraz už vyrovnane a pokojne. "Prečo ste sa so mnou chceli stretnúť?" opýta sa otázku, ktorá jej od začiatku vŕta v hlave.

[Asher]

Klidně opětuje její pohled, na smyslných rtech slabý úsměv. Její oči ho také velmi zaujmou, působí velmi tajemně, jak se jí v nich odráží světlo svíček. Proč? Znovu to půvabné pokrčení ramen. Rád poznávám nové lidi, vás jsem si všiml během představení. Vypadala jste, že jste jím velmi zaujatá. Pousměje se.

[Memory]

Usmeje sa, ale skôr sama pre seba. "Ešte nikdy som nebola na upíriom predstavení. Bolo to niečo...nové. Fascinujúce. Určite sám veľmi dobre viete, ako niečo také pôsobí na smrteľníkov." na chvíľu po ňom zamyslene blúdi očami, akoby o niečom premýšľala. "Napadlo ma...dúfam, že sa neurazíte..." povie potichu. "dokázal by smerteľník nepodľahnúť vašej moci?"

[Asher]

Jsem rád, že se vám představení líbilo. Řeknu o tom i Jean-Claudovi, myslím, že i jeho to potěší. Usměje se a zamyslí se nad její otázkou. Hmm...upřímně myslím, že obyčejný smrtelník nemá šanci nepodlehnout, pokud se rozhodneme ho ovládnout. Pokrčí rameny. Možná to zní trochu domýšlivě, ale je to tak.

[Memory]

"Vlastne ma to veľmi neprekvapuje. Myslím, že to, čo som zažila na vystúpení nebol ani zlomok vašej sily." prizná po chvíli a zahľadí sa do plameňa sviečky, jej odraz tancuje po Asherovom pohári s červeným obsahom. Keď jej dojde, že to len ťažko môže byť červené víno, pozrie radšej opäť na Ashera. Krv jej nevadí, ale vidieť ju takto v pohári...
"Ste tu už dlho, myslím na LoSe, monsieur Asher?" znova sa jej na tvári usadí jemný úsmev a pritom sa snaží nemyslieť na to, odkiaľ tá krv asi pochádza.

[Asher]

Všimne si jak trošku nejistě pozoruje jeho pohár, ale dělá, že si ničeho nevšiml. Ano, to máte pravdu. Ale já i Jean-Claude patříme k té malé skupině upírů, kteří nemají potřebu nějak přehnaně předvádět svou moc. Ono je vždycky lepší, když málokdo ví, jakou mocí disponujeme. Pokrčí rameny, vezme si sklenku a jen zlehka v ní smočí rty. Pak náhle zvedne oči a zadívá se na ni přes sklenku a zmyslí se nad její otázkou. No už jsem tu pár měsíců a jsem opravdu rád, že jsem se rozhodl přijet sem. Nikde jinde jsem se nesetkal s tak velkou mírou tolerance k nám. Tedy ve Státech to tak bylo taky, ale poslední dobou se to nějak hroutí. Potřese znechuceně hlavou. A vy? Jak dlouho jste tu a co vás sem vlastně přivedlo? Se zájmem na ní pohlédne.