Francie - dům Fabienovy matky

[Fabien]

Tir: +Může zaznamenat zoufalý nádech a výdech poté, co je pohlazen.+ Ještě maso a moučník a pak jsi moje...+šeptá jí potichoučku..+

Nicol: +Pro svou vážnost a patrně i vzrušení si nevšiml matčina sarkasmu.+ Jo, mám v úmyslu tady odpočívat..a chodit s Tir na krátké výlety a vůbec na tu zatracenou práci nemyslet! Ještě pořád funguje ve vesnici ta hospoda a sýrař?

[Tirage]

Nicolette: aha, tak po otci... ne, nemůžu vůbec říct, že by mě Fabien zanedbával. a já se taky snažím udělat si čas pro nás dva. vezme si dle doporučení. baští a olizuje se. je to všechno moc dobrý, výborný! takovou chuť znám jenom z Řecka - když jsme nakupovali od vesničanů... tam i ta vajíčka a mlíko chutnali po bylinkách, na kterých se zvířata pásli...

Fab: vidí jeho zoufalsví, tak jenom kývne a dá na chvíli pokoj, aby se mohl najíst a posilnit

[Nicolette]

+Konečně je přestane obskakovat a sedne si ke svému jídlu. Sní dvě tři sousta a pak se spokojeně zase zadívá na Fabiena a jeho dívku.+ Vypadají tak krásně spolu...+pomyslí si.+

Fab: No jistě, hospoda funguje pořád stejně. Mám dojem, že hospodského tam teď dělá Pierre...pamatuješ na něj? Chodil do třídy o ročník níž než ty. Takovej pihovatej, zrzavej... A sýrař? Lucian? No jo, už je starý, ale sýry má pořád báječné. Až půjdete na nějaký ten výlet, tak vás pošlu dolů do vesnice pro sýry a mléko.

Tir: Ó, nádherné Řecko. Ale tady taky všechno voní po bylinkách. Uvidíte...ale doporučuju po obědě krátký odpočinek, než se vydáte poznávat zdejší krásy...

[Tirage]

nevydrží to a i když má plnou pusu, rozjedou se jí koutky, když je Nicolette sama vyzývá k polednímu klidu. začne rudnout a má pocit, že má na čele napsáno, co budou dělat a že se moc těší. chvíli se nezvládá ani jednomu z nich podívat do očí. je ráda, že jí nezaskočí sousto.

[Fabien]

Tir: +Opatrně sjede rokou pod stůl a šátrá v Tiragině klíně. Hltá králíka jako o život.+

Nicol: Jasně, mami, všechno zařídíme, hlavně ať nemusím pást králíky... Pierre vážně dělá hospodskýho? To je super! Zajdeme na pivo? Zítra večer?

[Tirage]

Fab: chytí jeho ruku a odstrčí ji, protože se obává, jak by oběd dopadl, kdyby se Fabienovi výzkum povedl a potvdil (doslova! ) jeho podezření.

[Nicolette]

Fab: Jo, půjdu ráda. Co je Honoré pryč, tak jsem v hospodě nebyla...+Dojí, upíjí víno a sleduje Tir a Fabiena. Její oči přejíždějí z jednoho na druhého a Nicol fascinovaně sleduje jejich "nenápadnou" komunikaci.+ Myslím, že si dám moučník až ke kávě. Zajdu se podívat na králíky...máme mláďátka.

Tir: Až si odpočinete, určitě se musíte podívat. Jsou rozkošná. +Dopije svou sklenici a s veselým zamrkáním odejde do zahrady, kde se jme ňuňat králíčky.+

[Tirage]

králičí mláďata sice vypadají moc roztomile, ale zdaleka ne tak, jako teď Fabien. když maminka odejde, sama si jeho ruku položí do klína, aby se přesvědčil, že je na tom asi tak jako on.

[Fabien]

+Sleduje matčina záda, jak se vzdalují. Když je matka bezpečně z dohledu, odstrčí talíř a vrhne se na Tirage.+ Teď, hned nahoru...nebo to budu muset tady...+ Vstane od stolu, popadne Tir do náruče a chvatně ji odnáší do svého pokojíku.+

[Nicolette]

+Překontroluje králíčky a vrátí se do obývacího pokoje, kde v klidu poklidí stůl a posadí se s vínkem ke knize. Ráda by se začetla do rozkošného románku z devatenáctého století, ale hluk vycházející z prvního patra jí nedovolí se soustředit na romantickou lásku procházející utrpením. Protočí oči, ale zároveň si spokojeně pomyslí, že její chlapec přece jen dokáže být pořádným chlapem...+