od Lucius Malfoy » pát kvě 21, 2010 8:17 pm
Přesně to, co říkáte, drahá přítelkyně. Náhle mi připadalo, že moje bohatství není k ničemu, ba dokonce že už vůbec nejsem bohatý, že jsem chudý jako kostelní myš. Že nemám vůbec žádný vliv, že nejsem nic, nikdo. Nemám ženu, přítelkyni, dům, žádné přátele a co je horší, ani nepřátele. Byl to hrozný pocit beznaděje, zbytečnosti, nihilismu zase se otřese a napije se Chtěl jsem jenom lehnout a zemřít. Byl jsem, věřte nebo ne, opravdu rád, když nás vyhnali ven na práci. Sice jsem se musel s tou lopatou trochu sžít, ale bylo to lepší než sedět v té studené kobce pod dohledem mozkomorů. Když mě bolelo celé tělo, měl jsem alespoň pocit, že žiju kopne do sebe zbytek panáka a nalije si další A jestli budeme takhle pokračovat, budu za chvíli namol...
Mám velmi jednoduchý vkus. Spokojím se vždy s tím nejlepším...