Beast Company

[Wenai Lafayette]

+usměje se na něj+ Já totiž... jsem se chtěla zeptat... +neví najednou jak začít+ Totiž já studuju biologii, na univerzitě v Dublinu a letos musíme chodit o prázdninách na praxi a protože bych chtěla pokračovat v něčem podobným jako chov a ochrana magických tvorů, tak jsem se stěla zeptat jestli bych na praxi mohla chodit sem. K vám. Víte opravdu by mi to pomohlo. A práce zastanu hodně... +podívá se na něj s nadějí v očích+

[Remus Lupin]

*trochu překvapeně se na ni zadívá a pak se zamyslí* no...nakonec, proč ne. Tady se každá ruka navíc hodí, to byste se tady určitě nenudila...Ale nečekejte, že vás hned pustím ke všemu, nerad bych, abyste posloužila některému tvoru jako desert..*usměje se mile* no..mám teď naspěch malinko...*napadne ho* ale vlastně..pojďte hned se mnou. Není to sice zrovna magický tvor, ale pro začátek....*kývne hlavou a vede ji do pracovny*

*po cestě si překvapeně všimne Styx a naznačí jí, že se jí hned bude věnovat*

[Remus Lupin]

*sejde dolů, po cestě si utírá ruce do hadříků od mastí, line se za ním vůně nějakých exotických bylinek*

[Styx]

+zahlédne Remuse běžet dolů po schodech, prudce se postaví a počká, až přijde dolů, hledí mu do očí a čeká, jak zareaguje, že přišla+

[Remus Lupin]

*dojde až k ní a pak mu dojde, že pořád drží v ruce ten hadr, tak ho odhodí* ahoj..*prohlíží si ji trochu zkoumavě a zvědavě zároveň* je všechno v pořádku?*vzpomene si na požár, co způsobil kirin a zatváří se starostlivě...přitom na jedno ucho hlídá i patro, jestli se neozývají podezřelé zvuky - jakože pes někoho žere, to by dostal padáka asi*

[Styx]

Ahoj +řekne tiše a pořád sleduje jeho oči+ Ano, všechno je v naprostém pořádku +skloní hlavu+ Až na to, že se mi po tobě hrozně moc stýská +to řekne tak potichu, že to sotva slyšel+ Chtěla jsem jen vědět, že jsi v pořádku. Neozval ses mi skoro dva měsíce +to už řekne nahlas, odváží se zvednout opět hlavu a pohlédne mu do očí+ Měla jsem o tebe strach

[Remus Lupin]

*trochu si povzdechne* vím, měl jsem pro to..důvody. Ale nemusíš se bát, jak vidíš, jsem v jednom kuse...*zarazí se, že to nevyznělo zrovna hezky, promne si oči* promiň...taky jsi mi chyběla..*řekne měkce, natáhne ruku a pohladí ji po tváři*

[Styx]

Ještě pořád se na mne zlobíš? +její oči jsou smutné jako chryzantéma na čerstvém hrobě+ Vážně jsem ti chyběla... +trošku se pousměje a když se Remus dotkne prsty její tváře, pomalu zavře oči a užívá si ten dotek, po kterém tak strašně dlouho toužila, svou dlaní přikryje jeho ruku a přitiskne si ji na tvář, pak otevře oči a hledí mu do ustarané tváře, ale nemá odvahu obejmout ho, i když po tom nesmírně touží+

[Remus Lupin]

Vážně..*přikývne a nechá ji dlaň na tváři déle, než by musel* nezlobím se..*musí připustit, když se nad tím zamyslí* nevydržím se zlobit dlouho..*usměje se, na chvíli má nutkání ji prostě sevřít v náručí, ale nechce nic uspěchat, není si sebou jistý* možná...možná bychom mohli zajít někam na večeři a zjistit, co se za ty dva měsíce stalo, co je nového, a tak...*nechá to vyznít do ztracena a zadívá se na ni tázavě, jestli pozvání příjme*

[Styx]

Jsem moc ráda, že se nezlobíš +její oči se rázem změní z chryzantémy na rozkvetlou růži, zalitou sluncem+ Moc ráda s tebou povečeřím +ve tváři se jí zračí nepředstíraná radost, přesto stojí před ním strnule jako socha, i když jí srdce našeptává, aby se mu vrhla do náruče, mozek jí v tom brání+