Angelův pokoj

[Spike]

Když myslíš lásko +pokrčí rameny, ale poznamená si že se jí na to musí někdy zeptat. Až na to bude vhodná přílěžitost, prootože navzdory tomu že se chová jako hovado zas tak hloupí není+ Tady toho není moc k dělání +pustí jí, aby se sehnul pro tílko+ Většinou se čeká než má svalovec vizi a pak se de porubat pár démonů +tílko si natáhne, kdo ví jak dlouho ho nosí+ Ale tak ty si můžeš vyrazit do města +navrhne jí+

[Neferet]

+o krok odstoupí, aby mu dala víc prostoru a nakloní hlavu mírně na stranu+ Do města? +zdá se, že nad tím přemýšlí+ Možná, ale nejsdřív musim, ehm... +ukáže na dveře+ ... ehm, na záchod. +cítí se při tom zdělení trochu trapně+ A pak uvidím, co bude. +pousměje se+ Promiň. +omluví se a téměř vystřelí z místnosti+

[Spike]

Ty lidský záležitosti +zafrflá jen když Neferet mizí ve dveřích jak nutně odbíhá na záchod. Když se dlouho nevrací, přestane ho bavit na ni jen tak čekat, takže sebou plácne na postel, vezme si hrnek Angelovi krve, protože ten jeho už je prázdný a jme se staršímu upírovi hrabat v šuplíku. Kromě dalšího balíčku příšerných cigaret tam najde ještě blok, tužku a Danteho Peklo. Zakroutí nad tou knihou hlavou+ To mu exkurze do toho skutečnýho nestačila +řekne do ticha místnosti, vždycky trpěl samomluvou+ Tak kde je ta Neferet? +koukne ke dveřím, ale když se nezdá že by se vracela, ani není nic zatím slyšet, lehne si, otevře knihu a dá se do čtení+

[Angel]

+Vrátí se do svého pokoje celí ponořený do myšlenek, ale sotva uvidí Spikea rozvalujícího se v šatech na jeho posteli zvedne se mu krevní tlak, tedy kdyby nějaký měl+ Co se sakra rozvaluješ na mojí posteli! Piješ mojí krev! +všimne si rudé skvrny na povlečení kousek od Spikeovi ruky+ a ještě mi tam svníš prase! +sebere Spikeovi knihu s naštvaným výrazem. Už mu zase rupají nervi zdá se+

[Spike]

+Jen mrkne když mu kniha zmizí z ruku. Líně se posadí a koukne bokem na flek na posteli. Zamyšleně našpulí rty+ Seš si jistej že je to odemně? +pochybuje o svojí vině, která už je stejně jasná+ Kde je Neferet? +změní téma bleskově, těžko sledovat jeho myšlenkové pochody+

[Angel]

+První otázku se rozhodne jednoduše ignorovat, takové a podobné hádky sním už zažil jak od doby cou jsou tady v Hyperionu, tak v dobách dávno minulích+ Slyšel jsem ji jít do tvého pokoje. myslím že si pujčila nějaké šaty, protože v těch svích spadla do vany a odešla domů +objasní mu z klidem, i když si je jist že Spike alespoň trochu vybuchne a všechnu viny za její odchod svalí právě an něj+

[Spike]

+Více než zle se zamračil+ Ty fakt dělám všechno proto abych se sní nemohl stýkat co? +nezvednul se jen Angelovi vzdorovitěl pohlédl do ze sedu do očí. Nebo spíše trucovitě, jao malí děcko kterýmu někdo bere hračku+ Víš co mám dojem? +zvedne se a postaví staršímu upírovi tváří v tvář+ že máš zas jen plnou hubu keců vo morálce a vo tom co je špatný a místo toho si zakázanýho užveš plnejma hrstma. A víš co ještě? +píchne ho velmi dospěla do rozhalenky županu+ Seš pěknej pokritec +zářivě se usměje+

[Angel]

A já si prozměnu myslí že si debil +objasný mu jaké má o Spikeově inteligenci mínění+ Teď odsud vypadni +popadne ho za ramínka tílka a postrčí směrem ke dveřím+ mimoto se mílíš, dělám všechno proto aby si Neferet vybrala tebe. Protože vím že život semnou není žádná slast.

[Spike]

+Ještě víc pozvedne bradu aby vypadal větší když ho Angel chytne za šaty a odstrčí. Ušklíbne se+ A je to tu zas! Jsem ubohej upír z duší +začne se pitvořit a parodovat Angela+ Podívejte kolik sem zabil lidí. Všem ničím život. Litujte mě jak sem děsně ubohej a děsně emo... Je to nechutný! +odfrkne+ Pořád jen fňukáš nad svim býdnym osudem. Jenže kámo něco ti povin, nejsi v tom jedinej. Já taky nemám život zrovna podle katalogu co se fasuje předtím než vlezeš do těchle sraček +rozhodí rukama+ Neferet je to nejhezčí co mě za poslední dobu potkalo takže si jí nenechám vyfouknout nějakým idotem z nízkam čelem.

[Angel]

+Bez výraz ho poslouchá. Tohle už od něj slyšel stokrát, sned ho jen trochu překvapí že se pžiznal zas po dlouhé době jak i jeho samotného tíží svědomí. To moc často Spike nedělá, chce budit dojimem že je se svou existencí dokonale spokojený a se vším smířený+ Vypadni z mího pokoje +řekne klidným hlasem. Na další kaskádu Spikeovích urážek nečeká, popadne ho pod ramenem a jednoduše provláčí místností, načež sním prakticky vyrazí dveře, které zaním pak s třísknutím zabouchne. Opře se rukama o dveře, chvíli jen tak stojí a klidní se než se jde obléct+