Pokoje Neferet

[Neferet]

Jo. +souhlasí s tim, že někdy všechno zhorší+ Proto jí používam jen, dkyž se můžu soustředit a nebo když si sem jistá, že jí udržím pod kontrolou. Což je poslední dobou míň než obvykle. +mírně se nad tím zamračí, ale ona vždycky používala svoji moc málo+ Vydří stejně jako by vydrželo, kdybych ho neroztrhla. +pousměje se+ A tím chceš říct co? Že ti mám dát nějaké k narozeninám? +zvedne mírně obočí, ale laškovně až pobaveně se usmívá, nemyslí to nijak zle+ Já vím. +řekne a neni jasné jestli myslí to o stvořeních temnoty nebo o Angelovi+ Ale těžko se bát... +natáhne ruku a prsty přejede od jeho spánku po hranici s vlasy až na tvář+ ...někoho koho máš rád. +řekne, ale na to se stáhne zpět, neubrání se pocitu, že by se jí mohl ošklivě vysmát, netuší kde se ten pocit vzal+

[Spike]

To vůbec není špatnej nápad lásko +zavrní přejíždějíc jí rukou po stehně, nakloní se a vtiskne jí nakolik polibků na kůži+ Třeba +polibek+ nějakej +polibek+ pěknej +dva polibky+ prsten +otře se jí tváří o stehno. Zvědavě na ni kouká svýma modrýma očima, jako takoví malí pejsek+ Veskutečnosti se člověk má skutečně bát jen těch které miluje, protože jen ti mu skutečně dokážou ublížit. Nepříteli se můžeš vysmát do tváře, milované osobě se vysmát nedokážeš ani když ti vráží nůž do těla.

[Neferet]

+nadzvedne obočí a hlavu mírně nakloní na stranu, pousměje se a protočí oči+ Uvidíme. +řekne nakonec s nic neříkajícím výrazem+ Hmn. +zamyslí se+ Něco na tom bude. +řekne nakonec, skloní se aby ho políbila+ Půjdu se vysprchovat. +řekne po chvilce+ Hned jsem zpátky. +lehce se mu vyvlékne, vyleze z postele a zamíří do obýváku, ve dveřích se ještě otočí+ Každopádně nevím kdy máš narozeniny. +řekne k tématu prstenu a zmizí v obývacím pokoji, za chvilku je slyšet, jak zatahuje těžký závěs na okně, aby dovnitř nemohly sluneční paprsky, dojde do koupelny, shodí ze sebe Spikeovu košili a zaleze si pod sprchu+

[Spike]

Budu tu na tebe čekat lásko +ujistí jí. Neudělá jediný náznak že by chtěl vstát, vlastně se rozvalí na posteli ještě víc přimhuřujíc oči jako kocour na střeše. Ovšem jen co se za Neferet zavřou dveře obrazně řečeno, vyskočí z postele v obrovskou energií a vrhne se na prohledávání pokoje. Nehprve zamíří ke skříni. Tam najde šaty, které samozřejmě nezapomene očichat a dole truhličku, která když ji otevře obsahuje dýky. Vyndá si je a zaujatě prohlédne, pak je uklidí a přesune se ke komodě. Ta ho potěší o něco více, protože tam najde prádlo ve kterém se z radostí prohrabává. vytáhne jeden z korzetů a prohlíží si ho+ Proč si tohle někdy nevezme nasebe? +zamulá si a azse to vrátí. Potom se přesune ke stolku vedle postele odkud vezme šperkovnici. Nejprve vytáhne madailonek který má věnování od nějakého Markuse+ Nebyl to safra Marius? +zamumlá a dál civí na ten madailonek+

[Neferet]

+vypne sprchu, opatrně vyleze ven a otře se do huňatého ručníku, trošku si vysuší vlasy, jelikož si už na sebe nechce brát jeho košili, vezme si ji později, obtočí si ručník kolem těla, který jí sahá těsně nad kolena, vrátí se zpátky do ložnice, pohybuje se téměř neslyšně, nemá to v úmyslu, ale prostě se tak pohybuje, kor když je bosa, ve dveřích se zarazí, když jí padne pohled na Spikea, který v jedné ruce drží šperkovnici a v druhé medailonek+ Můžeš mi vysvětlit, co to zatraceně děláš? +zeptá se nabroušeně+

[Spike]

+Prudce zvedne hlavu jak se lekne+ Cože? +nechápe spočátku, až pak mu dojde že drží v ruce její šperky a vzápětí mu taky dojde že si myslí že ji okrádá. Vztekle hodí šperk do šperkovnice a tu na stolek+ Hodlám tě tu asi okrást! +zasyčí vztekle. dotklo se ho že si oněm něco takového myslí. A když ho něco bolí nezná jinou obranu než útok+ když si myslíš že semzloděj, tak co semnou spíš? +začne se rozhlížet kolem sebe+ Kde mám sakra boty? +mumlá, zní to skoro plačtivě, zejména když chodí kolem postele se skloněnou hlavou+

[Neferet]

+chvilku na něj trochu nechápavě kouká, neudělala nic jinýho, než že se zeptala, co tu vyvádí, naštvalo jí že jí leze do věcí+ Nevkládej mi do úst něco, co jsem neřekla. +zavrčí naštvaně, zhluboka se nadechne a vydechne, aby se trošku uklidnila+ Můžeš se laskavě uklidnit a vysvětlit mi, proč ses mi hrabal ve věcech? +je to o něco smířlivější, bolí jí, když ho takhle vidí, neví jistě že se jí ve věcech hrabal, ale když jí čučel do šperkovnice, proč by se nedíval i jinam+ Spikeu, prosím... uklidni se. +to už je hodně smířlivé, nedokáže se moc dlouho zlobit+

[Spike]

+Obrátí se k ní čelem, vzdorovitý výraz na tváři+ Já se ti ve věcech nehrabal +lže jako když tiskne, ale hledí přitom Neferet bez ostychu do očí, neuhne ani na jediný momentík. Je prostě ve lhaný zběhlí+ jen jsem nakouknul do šperkovnice +dodá vrčivě, jakoby byla její vina že mu jí jednoduše neukázala+ Byla hezky to... dřevěná +konečně najde druhou botu, když první předtím našel na u nohy postele+ Já jsem dokonale klidnej +složí si boty předsebe na zem+

[Neferet]

+dívá se mu do očí, svoje trošku přimhouřené, ale nakonec toho nechá a uvěří mu+ Dřevěná? +zvedne mírně obočí+ Fajn. +zamručí a povzdechne si+ Můžeš příště nakukovat do šperkovnice, když u toho budu nebo když o tom budu vědět? +zeptá se měkce+ Nesnášim, když se mi někdo hrabe... +mávne rukou ke šperkovnici+ To vidím. +řekne měkce, přejde k němu a klekne si před něj+ Nechtěla jsem tě rozčílit. +řekne tiše, zjištuje že z nějakého důvodu nesnáší, když je naštvaný nebo smutný+

[Spike]

+Vzhlédne k ní spod přimhouřených výček, trochu se mračí, ale oči mu zvláštně jiskří. Našpulý ret+ Řekni že mě miluješ a pak si rozmyslím jestli se ještě zlobím +řekne s potutelným úsměvem. Dá si ruce dozadu, opře se o ně, položí bradu na tělo a pozoruje jí, čekajíc co udělá+