od Tirage » pon říj 04, 2010 10:28 pm
Fab: je naprosto zaskočena intenzitou toho zážitku. pořád ještě ji překvapují další a další odstíny jejich milování a to, že ač se ten den milovali už mnohokrát, pořád ji to neomrzelo a pořád nemají dost. drží se Fabiena a doširoka otevřenýma očima zase vidí nebe hluboké, plné hvězd a měsíc na něm. spíš cítí, než si uvědomí, že hvězdné nebe nad ní a něco docela jiného, než mravní zákon v ní, ji dávají naprosto správné místo tváří v tvář vesmíru. lásko moje, Fabísku... šeptá mu a jemně ho hladí, jak ho objímá. to je krásný...
Ten, co mi kouká přes rameno, je Matouš. Jářku někde lítá.