Hala

[Angel]

+Kašle na přátelskost a nechá svojí nenáladu z jejího stavu odrazit na obličeji, takže se nehezky zamračí. To je něco co on skutečně umí, hned po sebelítosti+ Myslím že jen s posledních tak pěti možná šesti schodů. Ne +koukne na schodiště, které se navíc rozdvojuje doprava a doleva+ že by pád z takové víšky přežila +nedůvěřivě se na ni podívá+ Nemáme, v době kdy se to stavě výtahy sice už byli, ale sem ho nedali +skoro si povzdechne když jí chytá pod loktem aby jí pomohl do schodů. Neptá se jí jestli to může udělat, beztak mu je to dostatečně nepříjemné, jako každý lidský dotek. Takhle jí vede nahoru+

(Ta normálně Nef zmorduje hůř než už je. )

[Memory]

(To máte tak, keď sa doktor vráti z párty )

Nechá sa podoprieť a viesť po schodoch nahor. Pri jej momentálnom stave je jej Angelov výraz totálne ukradnutý. Pravdepodobne si to ani nevšimla, čo sa jej tak zatvárajú oči. Keď však už tretí raz zakopne o svoju vlastnú nohu, v duchu jej napadne, že toto asi nebude najlepší stav na uzdravovanie pacienta. "Počkajte chvíľu." povie Angelovi a bez varovania sa usadí na schod, na ktorom momentálne stoja. "Nemračte sa tak na mňa." povie podráždene, keď mu pozrie do tváre. "Veľmi dobre viem, ako vyzerám." no holt, v opileckom stave idú servítky stranou. Začne sa hrabať vo svojej pohotovostnej taške, až napokon nájde malý flakónik s fialkovou tekutinou. Otvorí ho a naraz obsah vypije. Chvíľu so zavretmi očami čaká, než začne aspoň trochu účinkovať. Takmer okamžite ju rozbolí hlava, ale opitosť sa začne pomaly vytrácať. Keď si je istá, že to už sama ustojí, otvorí oči a pomaly sa postaví. Pozrie Angelovi do očí. Napadne ju, že by sa ho mala opýtať na bolesti hlavy, ale zavrhne to. Najskôr Nef. "Poďme." zavelí a vydá sa po schodoch, teraz už oveľa sebaistejšie.

[Angel]

+Mračit se sice přestane, ale už se netváří vlastně nijak. Zvědavě pozoéruje co si to Memory bere za lék, ale nic neříká. Pokyne jí rukou, ale sám jí předejde a vede správným směrem. vypadá to že ať si vzala cokoliv je na to líp než byla před chvilkou+

[Angel]

+Seběhne dolu do haly, očekávajíc že půjde memory zaním. Přejde k pultu a opře se o něj v předstíraně ledabylé pozici. Vlastně je nervozní a neví jak načít téma které mu vrtá hlavou a přitom neprozradit příliž mnoho co se prozradit nemá+

[Memory]

Zbehne dole o chvíľku neskôr než Angel. Aj ju samú prekvapí, ako dobre ten protialkoholový elixír zapôsobil, už sa vôbec nemotá. V mysli jej hlodajú obavy, o čom presne ten rozhovor bude, no na jej tvári nie je poznať nič. Podíde ku pultu, o ktorý sa opiera, asi na dva metre. Tašku si vyloží na plece a spýtavo naňho pozrie. "O čom ste sa to teda chceli rozprávať?"

[Angel]

+Mračí se, uvažujíc jak to nadhodit, aby neproszradil víc než musí. Nakonec mu dojde že není asi žádný spůsob jak se zeptat, aby to neznělo divně. Promne si kuřen nosu. V hlavě ho stále tlačí jakési povědomí o věcech příštích, jinak to nazvat neumí+ Předpokládám že +pohodí bradou směrem nahoru kde je Neferet+ není... těhotná? +poslední slovo spíše zamumlá, než řekne zřetelně. Jen doufá že mu Memory rozuměla+

[Memory]

(Tak čakalo som všeličo, ale toto nie )

"Ehm...prosím?" slovám rozumela, ale ich význam jej akosi uniká. Musí zamrkať, aby naňho nevypliešťala oči. "Mala by byť?" opýta sa nechápavo a až za chvíľu jej dojde, že to asi nie je veľmi profesionálne. No aj tak sa musí pár krát poriadne nadýchnuť, aby zas uvažovala racionálne. "To či je tehotná som nezisťovala. Ja som myslela.....myslela som, že používate...nejaké prostriedky....Prečo mi Nef nepovedala, aby som ju vyšetrila?"

[Angel]

+Ošije se. Tenhle rozhovor je mu víc než nepříjemný+ Neferet říkala... že bere nějaký lektvar, ale... +na dlouho se odmlčí, načež na Memory tvrdě pohlédne+ Vy jste léčitelka z povolání že? +je to spíše řečnická otázka+ Máte u vás něco jako lékařské tajemství? +jde na to z úplně jiné strany+

(No já jsem mystr intrik plných překvapení. )

[Memory]

(Tak sa teším, čo príde....alebo sa mám obávať? )

Vidí, že je mu ten rozhovor nepríjemný a tiež, že to asi bude na dlhšie. Položí tašku na zem a hlavou kývne k neďalekému stolíku so stoličkami (dúfam, že tam nejaký je). "Nesadneme si?"
"Áno, som liečiteľka z povolania." potvrdí, aj keď je jasné, že to nebola otázka. "A dodržiavam lekárske tajomstvo. Nech už ide o čokoľvek. Nechám si to pre seba." ubezpečí ho.

[Angel]

+Obejde pult ke stolu pro sekretářku, kde jsou naštěstí dvě židle, tedy jedna jezdící a jedna običejná. Zvolí tu običejnou, protože z jezdící už párkrát slítl dolů a zrovna před Memory se nechce ztrapnit+ Pak vše co vám teď řeknu +položí si neklidné ruce na stůl+ berte jako lékařské tajemství +sice má k takovím věcim jistou pochybnost, o spovědním tajemství ví své, ale to nehodlá před Memory rozebírat+. Jsem upír, jak jistě víte, což tady u nás značí mrtví člověk jehož tělo ovládá astrální démon. Tedy démon co nemá vlastní podobu a právě proto ovládá mrtvá těla +začne obšírně+ Jakožto mrtví jsem storpocentně odolný vůči nemocem a samozřejmě také neplodný. Nebo bych měl být +dodá s čímsi neurčitým v hlase+ Mám syna. Bude mu pět let, i když vypadá na dvacet. Zplodil jsem ho jako upír +dodá aby bylo všechno jasné+

(Snad ne... není to nic strašidelného, když tedy nebude nucet povídat celou hystorii svého rodu včetně svého dětství. )