Francie - dům Fabienovy matky

[Isamun]

Nicol: škubne sebou, než stačí jakkoli zareagovat, je už Nicolette pryč.

Molly: fuj! to jsem se lek! vydechne leknutí. teď se budu stydět jít na to kafe... copak je můj nahej zadek nějaká veřejná atrakce? pak se rozesměje. vidíš! jseš tak hlučná, že plašíš zvěř! teda já jsem tááák dobrej!

[mollyz]

Sam: Měla jsem dojem, že cestovatel malých ostud nedbá a velkým už dávno přivykl! Pojď...Nicol vaří bezva kafe!+ Dá mu pusu a posadí se v trávě, kde pátrá po oblečení.+

[Isamun]

Molly: tak dobře, najádo. máš určitě pravdu. při puse schválně mlaskne. a hledá taky svoje svršky. ale kdyby něco, schovám se ti pod sukně, jo? odtáhne jí gumičku kalhotek, které si právě oblékla, dá jí další mlaskavou pusu na zadeček a kalhotky jí zase upraví, natáhne. a štrachá se na nohy, aby jí galantně podal ruku a pomohl vstát. ale vezmeš si ještě něco na sebe, ne? marně se jí snaží zapnout svou košili bez knoflíků. hlavně, aby ještě jednou zkontroloval své oblíbené partie a lákadla Mollyina těla. u mě se rozepnutá košile snese, ale když ji máš ty, tak se nikdo nadohled nedokáže soustředit... hladí si ji po ňadrech. hlavně já se nemůžu soustředit.

[mollyz]

Sam: +Nechá se upravovat a "zapínat".+ Přece tě nepřipravím o kávový zážitek! Udržuj konverzaci s Nicol a vydrž! Dojdu se převléknout...Tohle by stejně asi Nicolette nerozchodila.+ Hne se k odchodu, takže se jí košile rozevlaje na těle. Veškeré Samovy úpravy byly zbytečné. Moll je skoro nahá.+

[Isamun]

Molly: když ji vidí vlající, zauvažuje, že by ji měl krýt vlastním tělem a vlastníma rukma -ještě cítí tvar jejích bradavek v prstech. ale motýlek odlétá i se svými křivkami, které se mu míhají před očima a nechávají po sobě pod víčky kaleidoskop tvarů, ze kteých se Samovi přivírajícímu oči před sluncem točí hlava. nemám jít s tebou? a vem mi taky dolů nějakou celou košili, prosím. a oblíkni si něco... hm... přiměřeného, hlavně s knoflíkama! volá za Moll mizející do domu. sám protřepe deku od trávy a mravenců, obalí se jí jako tógou a narovná na tác zbytky hodování. je rád, že Nicol nepotloukl nádobí. přemýšlí o vhodném konverzačním tématu. poslední společné téma je jeho nahý zadek, hm, tak o tom by konverzovat nechtěl. myslí na Mollyina ňadra. o těch by konverzovat chtěl. ale ne s Nicolette. promyslí, s kým by se o nich dalo povídat a všechny zavrhne. kromě Molly. ovšem s ní je zase škoda povídat si na to téma, když se může přímo dotýkat. je rád, že v hlubokém filosofickém zamyšlení nezakopl o cíp deky, vchází francouzkým oknem (jakým taky jiným, že? ) do kuchyně. a usměje se mile na Nicol. řekne si, no co, zadek už viděla, teď už ji nemůže nic rozhodit.

Nicol: dobrého odpoledne přeji, milostivá paní! mohu vám složit poklonu a obdiv, jak krásně vám kvetou mečíky? dělá trochu blbosti. a rovná nádobí na táce ke dřezu. taky přenese pár zbylých mističek s pudinkem na velký stůl. a vidí ty záplavy jídla a kafe, co zase Nicol přichystala. na chvíli vypadne z role. no to je skvělý! úžasný! sem budeme chodit! pak se na Nicol zaculí, přistoupí k ní a vezme ji za ruku a políbí ji. nelekejte se mne, ani mého neformálního úboru, madame. ale nelze jinak - když zřím tuto tabuli... nemám dále slov, jež by vyjádřila mou vděčnost. a mlsnost. zašklebí se na Nicol tak, že ta musí mít pocit, že má najednou doma ne jednoho, ale dva uličnické synáčky. omlouvám, se, ale Moll mi za chvilku přinese něco na sebe. dodá už normálně, když pustí její ruku.

[Nicolette]

Sam: +Opřená v pohodlném křesle, vyčkává příchodu hladovějících davů. Samův pompézní příchod jí trochu zaskočí, ale poté, co byla svědkem plašení jejích milovaných králíků, zachová klidnou tvář.+ Dobré dopoledne, mladý muži!+ Nechá si ručku zulíbnout.+ Pochopitelně - moje mečíky jsou v okolí vyhlášené. Cibulky mi přivezl Honoré z Holandska. A moje štědrost vůči návštěvám je vyhlášená též. Takže si račte sednout, aby vám neupadla říza a než naše Molly přijde s úborem, pojezte a popijte, co hrdlo ráčí. Zvláště bych pak doporučila tady ty větrníčky...+mrkne na pudink+...i Molly vařila?

[Isamun]

Nicol: přitáhne si uvolňující se deku a prohlíží si nabízené dobroty. hmmm, to je nabídka, které neodolám. vrhne se na větrníky. no, Molly zvládne všechno, je moc šikovná... nejšikovnější... nejde rozeznat, zda zaujetí v hlase patří spíš Molly, nebo větrníčkům.

[Nicolette]

Sam: +S pobavením sleduje, jak si Sam drobí do vousů.+ Ano, velmi šikovná...A povězte, Isamune, co máte s Molly v plánu? Abych pravdu řekla, zrovna jsem ve městě potkala starou přítelkyni a slíbila jsem jí, že jí zítra přijdu pomoct ostříhat růže....Budu vás tady muset všechny čtyři nechat na pospas divočině...na jeden den...nebojte se...a navařím!

[Isamun]

Nicol: skoro mu zaskočí, že má vyjevyt své úmysly s Molly, ale není to tak zásadní dotaz nakonec. no, zamyšleně si promne bradu a drobky popadají na deku-tógu. ani moc nevím, chtěli jsme se někam projít, výlet do okolí, nic zásadního. pokrčí rameny. bohdá hlady nezahyneme! zablbne zase a zasměje se. ale myslím, že den, dva se uživíme i sami. já, dokonce i Tir, něco k jídlu udělat dokážeme a Moll vaří výborně. teda pokud se nebojíte, že vám z kuchyně uděláme kůlničku na dříví. my tu prožíváme letní idylu a vy abyste běhala kolem hrnců... tyjo, takové pochopení od chlapa...

[Nicolette]

Sam: +(To dělají ty větrníčky - po sladkym jsou chlapi někdy i chápaví ) + O vás tři se nebojím, vy mi kuchyň nezničíte. Hlavně mi k plotně nepouštějte Fabiena. Od té doby, co se pokoušel uvařit přotivředový lektvar v mém nejlepším hrnci....+povzdechne+....No, výlet...to je skvělý nápad! Je tu slousta hezkých místeček.

Molly: +Vesele na ní kývne, neboť ta, právě již oblečena, nese Samovi úbor.+ Výlet? Isamun říká, že plánujete výlet? Už víš kam?

Fab+ Tir: +Taky na ně zamává, jak je slyší dusat po schodech.+ Tak pojď te vy ranní ptáčata, aby na vás něco zbylo!