Spoločenská miestnosť

[Styx]

(děkujeme za hezký večírek;, vedla sis skvěle:))

[André Bourson]

Konečne si Andrého všimne. Dobehne ho a odzadu ho nečakane chytí okolo pása. "Dúfam, že už neodchádzaš." šepne mu do ramena a vtisne mu naň bozk, lebo vyššie nedočiahne.

Vlastně... ne, neodcházím +zavrtí hlavou, i když to měl možná v úmyslu, než mu v tom Mem zabránila+ Slíbil jsem ti, že až všichni odejdou, zůstanu tady s tebou +rozhlédne se po místnosti+ Jsme tady sami +usměje se, ale je to poněkud jiný úsměv, než ty, které vždycky věnoval Mem od srdce+

[Memory]

(Dík )

Čašníci a všetok personál už veci poodnášali, poupratovali a odišli, takže tam s Morsom naozaj ostali sami. Neunikne jej určité napätie v jeho hlase a aj ten úsmev sa jej zdá akýsi zvláštny. Trošku sa odtiahne a spýtavo naňho pozrie. "Stalo sa niečo?"

[Styx]

(nejdřív bych dokončila rozhovor na Orlíku, který tomuhle předchází, ať můžete tady pak plynule navázat. Co ty na to?)

[Memory]

(súhlasím, akurát myslíš, že by sme to stihli do piatku? Potrebujem to do zrazu dokončiť)

[Styx]

(myslíš ten Orlík? Nebo i tohleto? Jestli jenom Orlík, tak ten stihneme určitě do pátku večera;))

[André Bourson]

+pohlédne na ni a mezi obočím se mu vytvoří vráska+ Neděje se nic. Tedy... skoro nic +pokrčí rameny+ Jen jsem omylem vyslechl tvůj rozhovor s tím neznámým mužem. Sedli jste si kousek ode mne a byli jste tak zabraní do sebe, že sis to ani nevšimla.

[Memory]

Chvíľu jej trvá, než si uvedomí, že reč je o Billovi. Výraz jej stvrdne a v očiach jej prebleskne hnev. Pustí Andrého a sadne si na stoličku hneď vedľa, hľadí niekam do zeme. "To bol Bill." povie, akoby to všetko vysvetľovalo. Zdvihne pohľad a zadíva sa do jeho tváre. Chvíľu ju bez slova skúma, neunikne jej tá malá, znepokojivá vráska na jeho čele. "Neviem, čo si počul, ale nešlo o nič." povie potichu.

[André Bourson]

+povšimne si, jak se její výraz rychle změnil+ Kdo je Bill? +zeptá se s lehkým stínem žárlivosti v hlase+ Neslyšel jsem toho moc, nenatahoval jsem uši. Spíš než slova mě zarazil tvůj výraz. Byl takový... zvláštní... pobízivý... +pohlédne jí upřeně do očí a neuhne pohledem+ Opravdu nešlo o nic?

[Memory]

Chvíľu opätuje jeho pohľad, no napokon musí predsa len uhnúť. Nie kvôli tomu, že by sa cítila previnilo, ale preto, že Andrého pohľad je jednoducho príliš uprený. Zavrtí hlavou. "Nešlo o nič." zopakuje. "Už sa tu nikdy viac neukáže." dodá s citeľnou tvrdosťou v hlase. Pozrie opäť na Andrého a jej pohľad razom zmäkne. "Zdá sa mi to, alebo trochu žiarliš?"