Pokoje Gianlucca Vialli

[yohannka]

+luxusní plně vybavené apartmá pro hraběte+

[lucca vialli]

+Vejde a zvolna se rozhlédne kolem sebe. Spokojeně polohlasem promlouvá k neviděnému posluchači – nebo k sobě.+
Inu není to špatné. Není to můj palác, ani má villa, ovšem na hostinec… + Než dopoví, něco v něm, v jeho postoji, se zlomí. + Ach, hochu, pomni jen, jak často ses v posledním čase přikrýval jen pískem pouště a legionářskou čapkou, a nežehrej! Ano, ano! Tohle všechno je pro mne až příliš dobré, když jsem tak hanebně zklamal! Když jsem dopustil, aby skončila v rukou toho bídáka! +Zakryje si oči dlaní a odvrátí tvář, ač je o samotě. Rychle zamíří do koupelny v touze smýt ze sebe tu úzkost a vinu. Šťasten, že sprcha funguje a nemusí hygienu vykonat tak, jako v nedávných časech třením pískem, omyje se a jen v ručníku ulehne do postele, kde v minutě usíná neklidným spánkem. V uších mu zní písečná bouře šepotající její jméno stejně trýznivě, jako písek hnaný větrem obrušuje nechráněnou kůži..

[lucca vialli]

+Probudí se ani neví po jak dlouhé době. Rozhlédne se znovu po pokoji a nemůže déle čekat. Vstane, pečlivě se oblékne do luxusního obleku a vydá se hledat to, co ztratil.+