Fabienův pokojík

[Fabien]

Tir: +Dostane strach, aby jí něco neudělal. Pohladí ji po bříšku a zašeptá nějakou formuli, nechá projít energii ze své ruky do jejího bříška a škytavka přejde. Pak jí hladí po boku.+ Jsem raplíček...králíček ne...ještěřičko!+ upozorňuje ji něžně.+

[Tirage]

Fab: rozbalí klubíčko, přitulí se a znova se zamotá kolem něj. jseš to i to... obojí... ale jenom moje! políbí ho lehce na špičku nosu.

[Fabien]

Tir: To zase jo...+ souhlasí s ní a taky jí líbne.+

[Tirage]

Fab: jo. pusa. jo. pusa. jo. pusa. Tir Faba olíbá na nos bradu a ústa. chci abys mi povídal, jak jsi byl malej. co jste s Molly vyváděli... natřepává polštáře a peřinky.

[Fabien]

Tir: +Zachruje se do peřiny, co mu Tir naklepe.+ Vážně to chceš slyšet? Ale budeš se bát! Jsou to hororové historky!+ machruje a směje se, protože mu hned na mysli vytanou některé situace, které s Molly zažili a přežili .+ Třeba tu, jak jsme s Molly cestou do školy hráli na fanty...dávali jsme si hádanky o bylinách a než jsme došli do vesnice, byli jsme oba jen ve spoďárách...+koukne na její pohoršený pohled+...to jsme byli asi ve třetí třídě, truhlíčku!

[Tirage]

Fab: natulí se. tak mě musíš držet, když je to strašidelný. poslouchá a zaxichtí se, když slyší o spoďárech. udělá na faba takový ten prdlavý zvuk s vyplazeným jazykem. sám jseš truhlíček! a kam jste si dali věci? do aktovky? svoje, nebo cizí? nevzal sis před školou omylem Mollyinu halenku? chichotá se a pošťuchuje ho - lochtá. ale taky škemrá. a co dál? říkej ještě! prosím, prosím. otírá se mu čeníškem o rameno, aby prosby podpořila.

[Fabien]

Tir: +Ňufá ji při vyprávění.+ Ale, strkali jsme si ty oblečky do tašky. moll měla takový děsně nažehlený šatičky a když jsem je pak před školou vytáhl z tašky vypadaly, jako kdyby přes ně předusalo stádo králíků. Jo, taky jsem jednou Moll zapomněl na stromě. Byli jsme krást hrušky a přišli na nás. Myslel jsem, že Molly utiká za mnou, ale ona nemohla z tý větve slíst dolů, takže ji starej Augustin načapal. To byl kravál. Dcerka z nejbohatší rodiny široko daleko krade hrušky! Tý jo...ale nepráskla mě. Držela vejprask ani necekla!

[Tirage]

Fab: hm, to ale není žádná zásluha, Moll výprasky ráda! poťouchle se chechtá. ne, vážně, je to charakter. a ty zlotřilec - vždyť to říkám. necháš ji v tom, i když je to holka. že se nestydíš! ona ti určitě spolkla všechno i s navijákem... chudinka, kdejakou pitomost a lumpárnu.

[Fabien]

Tir: +Chechtá se jako blázen jak výpraskům, tak tomu, že ho Tir odhalila.+ Jasně, že spolkla. Fakt, že jsem ji utáhl dycky na vařený nudli. Třeba...no, jak jsem jí vostříhal vlasy, protože sem potřeboval filtr na destilaci protibeďarovatýho roztoku. +Málem se udusí smíchy, jak mu zaskočí slina.+ Brala to jako voběť vědě. Fakt super! Nezkazila žádnou srandu...

[Tirage]

Fab: donutí Fabiena přetočit se na záda a vyleze nad něj - sedne si mu obkročmo na klín a chytí ho za ruce, které mu přitiskne na polštář. rafne ho do brady a štětí se. ty teda jseš! takhle šidit holčičky! nemysli si, že se mnou ti to projde! když budeš zlobit, dostaneš za vyučenou a za uši! králíčku! trochu se vytahuje a pere se s ním. a když se vyzuří, povolí, ulehne si na něj jako na gaučík a zavrní. měl bys na ni být hodnější. a na mě nejhodnější... a povídej ještě. vrtí se a uvelebuje a opusinkoje mu hrudník, na němž má položenou hlavu.