Druhý pokoj pro hosty

[Wenai Lafayette]

[Wenai Lafayette]

+po cestě mu vykládá+ Prosím tě, jestli si s tebou budou chtít obrazy povídat, tak nejsi opilej, to oni dělají. Ale nebav se s nima. Jsou strašně otravný. A hlavně si dej pozor na starou pratetičku Igimonu, poznáš ji podle toho, že má obočí přes celý čelo. Ta je po drbech jako divá. +dojdou do jeho pokoje, je to pěkný přepychový pokoj, obložený dřevem s několika velkými okny, za kterými je vidět zasněžený kraj a kus řeky+
Tak tady budeš bydlet, támhle je koupena a kdyby jsi něco chtěl tak stačí zazvonit a přijde Maltezius. +zazvoní na zvonek a přijde Maltezius s vozíčkem na kterým je spousta pití jako pivo a víno a nějaké jídlo, třeba nakrájený bažant+ Vidíš? +zazubí se na Marigolda+ Funguje to. +naleje si víno, Maltezius jim zatím zapálí v krbu+

[Marigold]

+Rozhlíží se po obrazech, které ho pozorují+ Dobrý zdroj informací se vždycky hodí a je vysoce ceněný +podotkne když Wenai mluví o tetičce+ Ty mě doslova rozmazluješ jako kotě! +vykřikne jen co uvidí ten přepych. Plácne sebou na postel, ani boty neskopne, ruce si složí za hlavu, ovšem pořád jí pozoruje+ Nebudu Malteziuse honit, klidně si dojdu pro jídlo sám. Nejsem neschopný mrzák abych se o sebe nemohl postarat +zní malinko mrzutě, to ale neznamená že se navrhne na alkohol+ Na tvoje zdraví a krásu! +připije si s ní pivem+ Jestli budeme takhle pokračovat brzy oba padneme do postele +zazubí se a napije, trochu jí škádlí+ a usneme +dodá vesele+

[Wenai Lafayette]

Na tvoje básně... +připije si s ním+ Ale to není špatnej nápad, já mám chuť se opít. Pak mi už bude jedno, kam padnu. +usměje se na něj a zapálí si cigaretu a natáne se na pohovku+ Myslím, že to je přesně to, co by mi náramě pomohlo. +natáhne se a prstem přejede po dřevě loutny+ Je nádherná. Kde jsi k ní přišel?

[Marigold]

+Obrátí se aby k ní byl čelem a položí jí ruku na předloktí v konejšivém gestu. Trochu smutně, malinko soucitně, ale taky povzbudivě se usměje. V očích má přitom hlubokou něhu které on je rozhodně schopen+ Nesmutni vílo, nesluší ti to a dělá to vrásky +přejede jí palcem po zápěstí+ Tu jsem dostal od jedné elfky +přejede po strunách po celé jejich délce až to vydá táhlí, snad i smutný zvuk+ Praví elfská práce. Něco takového jen tak neseženeš. Jsem jeden z mála, možná jediný, člověk co takovouhle krásu vlastní. Pokud elfové něčemu rozumí pak je to dozajista hudba. Kdybych uměl hrát a zpívat alespoň z poloviny jak ten nejobyčejnější z nich... +trochu si povzdechne+ Jsem skvělí, jsem mistr, ale elfům se rovnat nemůžu.

[Wenai Lafayette]

Já? +upře na něj oči+ Já vůbec nesmutním. +zvedne hrdě nos+ Mě je to úplně jedno. +ale protože v téhle poloze se nedá pít, tak zase hlavu skloní+ Vždyť umíš hrát nádherně, zas ty elfy nepřeceňuj. +koukne na loutnu+ S takovým nástrojem to musí jít samo. +uculí se a v očích jí zasvítí poťouchlé jiskřičky+ Tak od elfky, jo? A byla hezká? Přece ti ji nadala jen tak...

[Marigold]

+Tak trochu jí nevěří, ale nerozvádí to. Není šťoural+ Když myslíš že se moje umění vyrovná elfskému dám na tvá slova. Krásné ženy mají vždy pravdu +mírně pozvedne pivo k přípitku a upije+ Jde mi to samo pokaždé když mě políbí Múza a zpívá mi srdce. Když moje srdce mlčí a Múze někde pospává, tuhá jak po flámu, pak bych mohl mít třeba tucet elfských louten a nevyloudím ani prajednoduchou melodii +otřese se a zašklebí + Už jsem několikrát v takovém stavu byla věř mi bylo to horší než stát tváří v tvář samotné Paní smrti. V její kráse a vznešenosti, stejně jak v bídnosti se alespoň dá nalézt inspirace +trochu potutelně se usměje+ Ceníš si mě hodně vysoko +podotkne, ale hned zvážní+ Ale i tak nejsem někdo jehož náklonnost, byť jen tak tělesná, se dá koupit. Dala mi jí proto že mou vlastní loutnu, kterou jsem opatroval mnoho let mi v záchvatu vzteku zničila +v očích se mu zalesknou vzpomínky+ Ale ano byla krásné. Pod vší to špinou, smutkem a beznadějí kterou cítila byla i krása.

[Wenai Lafayette]

Tak jsem to nemyslela, že by ses dal koupit. +koukne na něj+ Když... ty umíš všechno tak pěkně říct, přiznávám, že bys mě zblbnul, ani bych nemrkla. Dám si na tebe pozor. +zaculí se+

[Marigold]

Ne? +malinko přimhouří oči+ Mám zkušenosti že bohaté ženy, samozřejmě i muži, si myslí že všichni se dají koupit a využít k čemukoliv, jen záleží na to aby člověk nabídl dostatečnou částku, nebo vhodné platidlo. Když jsem cestoval po Geraltově boku stokrát jsem se setkal s tím že ho považovali za nájemného vraha, který jen chce vysokou částku +zasměje se+ Je úkolem básníka aby všechno podal těmi nejkvětnatějšími slovy co lahodí uchu víc než cokoliv jiného. A nejen úkolem, hlavně údělem. Darem i prokletím +zvědavě se na ni podívá+ Opravdu si myslíš že má slova mají takovou moc aby sis na mě musela dávat pozor?

[Wenai Lafayette]

+kouká na něj stylem, jestli ji chce vážně naštvat+ Chceš mě urazit? +vstane z pohovky a zkříží ruce na prsou, ale mluví klidně a vážně a její oči jsou neproniknutelné+ Budeš mnou pohrdat, protože mám peníze? Protože jsem po létech domácího vězení, handlování s ženichy a následného opovrhování mou osobou, když zjistili, že nejsem plodná, zdědila panství a peníze? Ano, vím, jak si koupit lidi, ale dávám přednost tomu, získat jejich přátelství. Pokud za to stojí. Stojíš za to, Marigolde? A, hlavně, stojíš o to? Protože, a to mi věř, já tě nehodlám do ničeho nutit. A ano, slova mají nesmírnoou moc a dá se s nimi potěšit i ublížit. I srazit na kolena.