Druhý pokoj pro hosty

[Marigold]

+Sevře její dlaně ve svých, pevně, ale jemně+ Ne, neměli +souhlasí takovým smutným, odevzdaným hlasem+ Nechce se mi ještě umírat... i když umřít pro krásnou ženu je přeci snem každého rytíře. Jenže já nejsem rytíř +hořce se pousměje+ Jen potulný zpěvák +zvedne si obě její ruce k polibku+ Já jsem tu pro tebe, ty rozhodni jak.

[Wenai Lafayette]

+má pocit, že každou chvíli omdlí+ Marigolde, já jsem ti neřekla všechno. To já jsem řekla Geraltovi ať jde. Ať jde a ať se vrátí jestli ještě najde cestu zpátky. A nechce se mi na něj čekat, když se možná nevrátí. Život není věčný.

[Marigold]

+Najednou vypadá až nepěkně střízlivě+ Na tom nezáleží +zakroutí hlavou+ Já nejsem jako on, nemůžu ti být za něho náhražkou. Ano, pocházím ze stejného světa a znám ho jaký on je tulák, ale já jsem ještě horší +vrátí se k přejíždění prstem po její čelisti+ On touží po domově, hledá ho kde se dá, ale já už svůj domov našel. Mám ho ve vlastním srdci, ve svých vzpomínkách na milované lidi, na přátele, na bratry v zábavě i v boji. Proto nemusím sedět na jednom místě.... +odmlčí se+ Můžu tě konejšit snad tuhle noc, ale nemůžu tu zůstat. Já bych mezi čtyřmi stěnami umřel +tváří se tak že to myslí smrtelně vážně. Nakloní se a jemně jí políbí na čelo, pak ale svůj obličej nastáhne zpět. Čeká co ona na to+

[Wenai Lafayette]

Ale ne, já nechci další lásku, já už si chci nechat svoje srdce pro sebe. Nechci dalšího zaklínače, co si ho odnese sebou. Já jsem tě nezavolala proto, abys mě utěšoval, to to jenom blbě vyšlo. Myslela, jsem, že by tě rád viděl a ty jeho a teď je v tahu a vypadá to takhle blbě. +do očí se jí derou slzy+ Teď chci prostě jenom milence. +zvedne se, protože jí je blbý, když ji někdo vidí brečet a jde ke dveřím, hned jak je k němu zády, tak jí po tvářích spadnou slzy, ale jenom dvě, vyjde na chodbu, ani se jí nepodaří pořádně zavřít dveře a stane u okna a zírá z něj ven a mrká, aby zahnala další slzy a nadává si do pitomců+

[Marigold]

+Připadá si jako hlupák že to pochopil tak moc špatně. Většinou se mu daří odhadnout lidská hnutí, ale Wenai je hodně tajemná. Neváhá ani okamžik, snad proto že je opilí, nebo spíše proto že nesnese pohled na plačící ženu nebo dítě, rve mu to srdce, a vydá se za ní. Obrátí si ji sobě čelem, nehledě na to jestli se jí to líbí+ Neroň slzy krásné vílo nebo dopadnou na zem a ta uhyna tvým smutkem +setře jí je z tváře a políbí ji tentokrát na rty. Pokud chce opravu jen tohle, tak to jí dát může+

[Wenai Lafayette]

+obejme ho a usměje se koutkem úst+ Jak ty si umíš vymejšlet. Ale aby bylo jasno, tak tě odtud nepustím dřív, než mi složíš tu píseň. +usmívá se na něj, prsty mu vjede do vlasů a políbí ho+

[Marigold]

+Je velmi něžný při líbání. V drobných polibcích postupuje po její čelisti a tváři k uchu+ Budu pro tebe skládat rád třeba celé měsíce +zašeptá jí do ucha, které také políbí. Sklouzne jí rukama z ramenou za které je doposud držel dolů po zádech až na pas a přitáhne si ji těsně k tělu. Vrátí se k jejím rtům+

[Wenai Lafayette]

+přitiskne se k němu i tou mokrou halenkou, dlaní ho hladí po zádech a občas sjede až na zadek, který lehce stiskne a prohloubí jejich polibek+

[Marigold]

+Zatlačí jí zpátky do pokoje až k posteli. Ač neochotně odtrhne se od jejích rtů protože potřebuje vidět na knoflíčky halenky+ Přirovnám tvou šíji k řece padající s hor+políbí jí na krk+ tvoje ňadra ke kopcům plných květin +klesne na kolena, pokračujíc v líbání jejích prsou které se mu podařilo uvolnit s halenky+ břicho zase k planině rozechvívané vánkem tvého dechu +šeptá tiše zatím co líbí její břicho. Asi nedokáže nemluvit ani při milování+

[Wenai Lafayette]

+sedne si na postel, přitáhne ho k sobě a sundá mu košili, když mu rozepíná knoflíky, tak ho něžně líbá na rty, pak mu tu košili stáhne z ramen a dlaněmi přejede přes hrudník, nachvilku se od něj oddálí aby si ho mohla prohlédnout a potěšeně se usměje, pak se k němu zase nakloní lehce mu přejede rty po krku a vtiskne tam pár drobných horkých polibků+