Hala

[Neferet]

Já to nevím. +hlas se jí třese, ale je silnější než byl před chvíli+ Nepamatuju si cestu zpět. +opět mluví tiše s hlavou skloněnou, ale už nepláče, nejspíš už nemá co, kdyby věděla že je to dobrý nápad, hořce by se zasmála+ O co by zmenšil pocit zrady fakt, že jen využil toho, že jsem byla sfetovaná a opilá? +zašeptá, možná její hlas i tak zní hořce, hořce nad svojí hloupostí, tím co udělala+

[Angel]

+Když to Neferet bare takhle přijme to taky tak+ O nic +odvětí krátce a naprosto upřímně. Pocit vinny zůstane protože je dán tím že jí nemiloval dost na to aby ho neopustila. Že jí dal moc málo. Ovšem vrátí se netečnost k jejímu osudu+

[Spike]

To si myslíš že je omluva?! +rozesměje se. Je to vellice zlí smích plný temnoty vycházejícíz démona uvnitř něj+ Myslíš si že nechat se opíchat v opilosti zmírní tovjí vinu? Víš kolikrát sjem byl já +popadne jí za lokty a vytáhne částečně z kleku. Prostě mu visí v rukou v jeho železném stisku+ ožralej a myslíš že jsem šoustal každou co kolem mě prošla? Ne. Protože já si tě vážím +vrčí jí do obličeje+ Já tě miluju a nikdy bych ti neublížil +spíš jí hodí na zem než aby jí pustil. Obrátí se, ze skříně na zbraně vytáhne velikou sekeru, jeho oblíbenou a vrací se zpátky, jde směrem k Neferet, ale obejde ji a odkráčí pryč.+

[Neferet]

+možná kdyby měla šanci odpověděla by, vykřičela by ze sebe, jak moc jí bolí to, že mu, že jim ublížila, ale než se naděje vysí v jeho rukách a po tváři jí stékají slzy. už si začínala myslet, že žádné nemá, ale má a má jich hodně. dopadne na podlahu celkem tvrdě, spíš než aby na ni klečela částečně leží. nenamáhá se vstát, je jí jedno jestli klečí, leží nebo stojí, jeho slova jí zasáhla tak, že není schopna slova natožpak pohybu. než aby viděla, že odešel to vytuší, ale je jí to jedno, jen dál leží, po tvářích jí stékají slzy a téměř nevnímá svět kolem sebe+

[Angel]

+Všechno pečlivě sleduje, jak Spike zachází z Neferet, jak si bere sekeru i to jak se s ní vrací k hnědovlásce. Narovná se, doufajíc že jí nechce mladší upír ublížit. Ví že by to v normálním stavu neudělal, ale stejně tak dobře ví že je Spike teď naprosto mimo. Nechá ho odejít, lepší bude když si to spolu vyřídí někde kde není Neferet. Chce taky projít kolem ležící ženy bez povšimnutí, ale nakonec se zastaví. Stojí nad ní docela dlouho, než se skloní+ Měla bys odsud teď odejít +řekne tiše, ale bez hněvu v hlase a jde za Spikem+

[Neferet]

+jen matně si uvědomuje, že se vedle ní Angel zastavil, jen vzdáleně slyší jeho hlas a rozumí, jediné co dokáže je porozumět slovům, která říká, nic jiného neexistuje. musí odejít. musí teď odejít. bolí to a to tak, že hodně. neví jak dlouho tam leží, nechce vstát, nechce jít, nechce.... nic nechce. nemá sílu na to vstát, takže se jen rozplyne jak se přemístí pryč. zůstane tam po ní jen těžká vůně slz, smutku a bolesti+

[Angel]

+Vejde se Spikem zavěšeným přes rameno do haly kterou se ještě stále vznáší Neferetina vůně. Stanou oba v jediný okamžik těsně za dveřmi a oba se nadechnou+ Odvedu tě do tvého pokoje a ošetřím +řekne po chvilce, zejména když vidí v koutku Spikeovích modrých očí první slzy. Trochu si ho nadlehčí a začne ho částečně táhnout nahoru po schodech+

[Spike]

+Zastaví se a vdechuje její vůni která se stále vznáší vzduchem. Všechna zloba je z jeho mysli pryč, vztek také zmizel, boj, zranění a hlavně vlastně výtězství všechno z jeho mysli vyhnalo. Zbyla jen bolesz ze strány, pocit osmění hlboký a černý a křivda, smíšená z nechápavoustí. Nedokáže pochopit co dělá špatně že ho ženy které miluje tak týrají. Do očí se mu nahrnou slzy, které se marně snaží zastavit. Na Angelovo pobídnutí jen němně kývne a nechá si pomoct do pokoje+

[Angel]

+Sejde dolů, rozhlédne se ale Spikea tu nikde nevidí ani v to nedoufal. Putuje očima po prázdném, osamělém místě a připadá si hrozně špatně. Jakoby už nikdy neměl být tak veselí jako ještě před pár hodinami. Jeho nálada je hluboce pod bodem mrazu, vlastně už dlouho nebyla takhl špatné. Přejde k resepčnímu pultu, položí na něj ruce a kouká na místo kde sedávala Cordelie nebo Fred. Neví co délat. Neví jak se cítit. Neví momentálně vůbec nic+

[Neferet]

+najednou z ničeho nic halu ozáří slabé červené světlo, nejspíš se otevřenými dveřmi a okny dostalo do celého domu a okolí. Zdá se, jakoby se světlo stáhlo zpět do přívěsku na ženině krku, která se objevila v hale na zemi. Neferet v kožených kalhotách, bílé košili s černým korzetem, vysokých botách a vlasy lehce slepenými cizí krví. Leží spíše na boku, vlasy jí zakrývají celou tvář, jednu ruku má nad hlavou, na dlani leží zdobená dýka od cizí krve, druhou ruku má pohozenou před sebou. Na obou rukách má na předloktí prázdná pouzdra na dýky, stejně tak má u stehna pouzdro na meč. Spolu s ní se po celé místnosti objevily zbylé zbraně i plášť, jak je Nef při boji upustila nebo jak vypadla z těla, když se rozpadlo v prach. Je v bezvědomí, z rány na boku jí vytéká krev a na obličeji se jí začíná vybarvovat modřina, jak jí někdo praštil jílcem do tváře. Rána není hluboká, ale krvácí dost, začíná se pomalu zatahovat, i když dávno by měla být zatažená+