Druhý pokoj pro hosty

[Marigold]

Protože nevím na čem jsem +řekne prostě+ Dokážu si plnými doušky užívat ženské krásy. Milovat je tělem a těšit jejich smutnou duši a srdce, ale i tak pro mě zůstávají cizinkami. Jsou to potůčky u cesty pro žíznícího člověka kterým jsem já. Jenže ty nejsi potůček , ale velké jezero ke kterému mě cesty zavede zas a znovu. Nevím jestli dokážu stejně bezstarostně pít z jezera, když nevím jestli až se k němu příště vrátím nebude pro mě jen neprostupnou bažinou +mluví hlasem kterým vypráví příběhy, nebo recituje básně, to ale neznamená že smysl jeho slov je lživí nebo zavádějící+ Můžu si přestat všímat potůčků a plně se ponořit do jezera?

[Wenai Lafayette]

(řekne prostě? co je na tomhle prostýho, já jsem si to musela přečíst třikrát abych pochopila aspoň tu větší část a pořád mám pocit, že se v tom ztrácím )

+chvíli na něj kouká a přemýšlí+ Marigolde, ty budeš moct vždycky přijít a napít se a svlažit rty. Ale vždycky budu jezero, hluboké a sem tam temné.

[Marigold]

( Prostě se ptá jak to s ním Wenai myslí. Kdyby se zeptal jednoduše otevřel by svoje srdce víc než sám chce. On se tak trochu schovává za slovy.)

+Není si jistý jestli ho Wenai správně pochopila+ Takže je mezi námi víc než tělesná slast? Cítíš ke mě lásku? Nezáleží na tom jaký je to druh lásky, ani desetina z nich stejně nemá jméno v žádném z jazyků. Dokonce ani mistr slova jako jsem já je nedokáže vyjádřit ve svých květnatých verších +nadechne se k dalšímu proslovu, zřejmě+ Protože jestli ne, raději si představím že si pouhá říčka, zbalím loutnu, zbytek sebeúcty, pár nevyřčených vyznání a půjdu zase dál.

[Wenai Lafayette]

(jo a proto si tu mám zavařit mozek )

Ještě včera... +pronese opatrně+ jsi mě od citu k tobě odrazoval. Má to být nějaká zkouška? +nadechne se+ Něco k tobě cítím, ale tak dlouho tě neznám abych poznala, co to je. Ale vím, že bych chtěla víc poznat tebe. Tvé verše i tvou duši.

[Marigold]

( Já jen tlumočím co mi našeptává. )

Neodrazoval jsem tě od citů ke mě, ale od toho aby sis svůj smutek léčila mnou. Nevadí mi být lékem, i když mám někdy dojem že jsem poslední záchrana v nemoci zvané Bělovlasí Zaklínač, jen si myslím že to stejně nepomáhá +konečně propustí její ruku, trochu na ni zapomněl+ Dobrá, pak tedy zůstanu a budeme to zkoumat společně. Nejlépe nad něčím dobrým k jídlu a pití +dodá už zase zvesela aby rozptýlil těžkou atmosferu vážných debat která se v místnosti rozhostila+

[Wenai Lafayette]

+usměje se, snaží se, aby to vypadalo lehce a vesele, ale myšlenky má těžké+ Dobře. +namaže si toust medem a zakousne se do něj, snaží se na předchozí debatu moc nemyslet, ale nějak jí nejde z hlavy, nakonec ale ty myšlenky zapudí+ Tak co dneska? Půjdem se projít, nebo mám nachytat to domino, aby ses moc neunavil. +culí se na něj rošťácky+

[Marigold]

+Má plnou pusu takže na ni jen vrhne uražený obličej, který ale nemyslí vůbec vážně+ Neurážej mi domino! Náhodou když dostaneš dobré kostky můžeš vyhrát spoustu peněz, navíc to hrají ti co umějí počítat alespoň do šesti a ti mají docela často alespoň intelekt psa, takže se s nimi dá vyjít +ukousne si další sousto a zatím co žvýká přemýšlí+ Budu to znít dětinsky, ale jak jsem se díval na tu krásně zasněženou krajinu, co takhle jít postavit sněhuláka? Nestavěl jsem ho už roky, naposledy s Ciri. Navíc tady není nikdo kdo by mě mohl vidět a začít rozhlašovat po světě že proslulí bard, mistr slova, se zbláznil, nebo senilní +zasměje se+ Víš jakou by měla moje konkurence, tedy ti co si myslí že mi mohou konkurovat, radost z takové zvěsti?

[Wenai Lafayette]

+naprosto nadšeně a natěšeně na něj koukne+ No jasně! Sněhuláka, jak jsem mohla zapomenout na sněhuláka. No to musíme, o tom žádná. Ále na lidi se vykašli. +mávne nad tím rukou+ Není nad dobře postavenýho sněhuláka. Ten musí být každej rok. Jednou mě máti nechctěla pustit ven, tak jsem sníh přenesla dovnitř. Zuřila děsně. +pronese hrdě+

[Marigold]

A sněhové anděli! Koulovačku! Jít si zajezdit na ledě a na sáňkách! +vyjmenovává nadšeně. Nějak ho to zimní dovádění chytlo a nechce pustit+ Tak to si dovedu živě představit! +zasměje se+ Malá Wenai v šatičkách z brokátu přesně podle matčiných představ a zlomyslným úsměvem na tváři jak staví obrovského sněhuláka rovnou na posteli zdobené krajkami. Nehodila si po ní taky sněhovou kouli když na to přišla? +nemůže jíst, protože se usmívá od ucha k uchu+

[Wenai Lafayette]

Si piš, že hodila, krásně se na ní rozprskla. +olízne si prsty od medu+ No mě to k snídani stačí. +napije se ještě čaje+ Tak já se půjdu k sobě trochu upravit a pořádně se oblíct a pak si tě tu vyzvednu. +oči jí svítí+