Hala

[Angel]

+Jen cos e záře oběví sáhne za pult pro nůž který je tam na otevýrání dopisů, ale neí dopisní. Prudce se otočí a hned pozná že je to Neferet. Nůž hodí zase na pult a s povdálí ji pozoruje. Nevydá se k ní hned, nechce se mu, nemá tu potřebu jako měl dřív. Vastně jen tak stojí a kouká na bezvládné tělo vprostřed místnosti, na tváři spíše chladnou bezcitnou masku Angeluse, než smutný výraz Angela+

[Neferet]

+pomalu nabyde vědomí, ale oči nechá zavřené. sevře v dlani jílec dýky a potichu zasténá, když se jí bokem prožene bodavá bolest. volnou rukou si sjede na bok kde nasahá čerstvou krev+ Zmetek. +zamumlá a pomalu se přetočí na záda, trošku potichu hekne a zasténá, oči stále zavřené a vlasy přes tvář+ Jestli zjistim, že chystáš obvazy, tak tě na nich, Mariusi, vlastnoručně uškrtim. +zavrčí, očividně si myslí, že je někde jinde a neví kdo je tam s ní, jelikoý spíš vytušila, že v místnosti není sama+

[Angel]

+Založí si ruce na prsou a pozvedne obočí+ S Mariusem jsi už taky spala? +zeptá se zlím, chladným hlasem naprosto nepodobným tomu kterým s Neferet kdy mluvil+ Nebo se k tomu teprve chystáš? +vypadá to že je mu jednao že a jak moc je zraněná+

[Neferet]

+trhne sebou při Angelově hlasu a prudce otevře oči+ Kurva. Doprdele. Co se to...? +je dost překvapená, že se objevila zrovna tady, vyletěla by do sedu, kdyby věděla, že to její bok snese, ale ještě chvilku potřebovala ležet, nemluvě o tom, že nechtěla dát znát že to bolí at už zranění nebo Angelova slova, krví se jí ještě prohání adrenalin z boje, v ruce sevře automaticky dýku až jí zbělají klouby, někam musí směrovat bolest+ Je jako můj otec... +neubrání se, aby nezavrčela+ Ale možná bych měla. Aspoň někdo by byl šťastnej. +z jejího hlasu přímo kape sarkazmus+

[Angel]

No a co že je jako tvůj otec? +zeptá se uštěpečně, tváří se tak neskutečně ironicky, zle, prostě tak že ho nikdy takového Neferet neviděla+ Znám celou řadu těch co spali se svými rodiči, sourozenci, strýci +opře se zády o pult+ Kdo ti brání když už si nás odkopla? Počkat +napřímí se+ vlastně ani když jsme bylo spolu ti nic nezabránilo tomu spát s Aresem +vydá se pomalím krokem k ní+ Co je ti? +zeptá se polohlasně, trochu starého Angela je pořád v něm+

[Neferet]

+z hrdla se jí vydere vrčení, bolí jí to, to co říká, moc dobře ví, že tohle všechno je její vinna, on to ví taky, vědi to oba a on jí to stále připomíná+ Možná, že se ze mě stane děvka, ale se svými příbuznými bych nikdy nespala. +zavrčí+ Já nikoho... +zmlkne+ Zradila jsem, ale neodkopla. +za tím si stojí, nechtěla je opustit, měla takový strach, že jí vyrazí a bolest která jí svírá od posledního hovoru srdce nepolevuje, pohne hlavou, aby na Angela viděla, takže jí z tváře spadnou vlasy a odkryjí modřinu na tváři+ Nic. +řekne jen a vrátí hlavu zpět, aby se mohla zahledět do stropu+

[Angel]

+Zakloní halvu a rozesměje se, hlasitě až se to odráží od stěn haly. Je to zlí smích nepodobný tomu který slyšela naposledy když byli společně šťastní tam ve vaně+ Oh malá hloupá holčička si myslela že když je zradí, tak jí budou dál milovat. Kdepak +poklepe si prstem na hlavu+ se to jen v tvojí malé hlavičce zrodilo? To jsi opravdu tak naivní? Drahý malí William je ubožek kterého tohle dostalo na kolena a Angel +ušklíbne se+ Ještě větší nicka. Ufňukánek co mi tu brečí nad tvou zradou +stane nad ní jako nějaký kat, kterým by dost dobře mohl být+ Tak co milenko? Svrběla tě tak moc že si přilezla za mnou? Nebo snad za tím ufňukaným ubožákem? + při dřepne, chytne jí za bradu a otočí hlavu, tak aby viděl modřinu na její tváři+

[Neferet]

+nepodaří se jí potlačit trhnutí, když uslyší smích, zdá se jí jakoby někdo mluvil za Angela, jen pomalu jí dochází, že by mohla mluvit s Angelusem, i když o něm slyšela hodně málo, není tak hloupá aby jí nedošlo, že by mohl převzít na nějakou dobu nadvládu, mimo to Angel s ní takhle nikdy nemluvil a nechce uvěřit, že by to někdy udělal. nenamáhá se odpovědmi, jen pevněji sevře v ruce dýku, je to jen slabá útěcha možné ochrany, jeho slova jí i přes to bodají u srdce, možná proto se začne objevovat ta Neferet kterou je ve své zemi+ Smůla. Si mimo. +zasyčí, prudce se trochu přetočí, i když jí bokem projede ostrá bolest a začne znovu krvácet, hlavu mu z ruky nevytrhne, ale i tak mu pod krk strčí dýku, chabí pokus, ale aspoň něco+ Pusť mě. +zasyčí+

[Angel]

+Jen mírně zakloní hlavu když se špička nože dotkne jeho hrdla+ Ono se to zlobí! +poslední slovo řekne tak nějak šišlavě, měkce+ Myslíš si maličká že mě viděsíš svou dýkou a hlasem královny? +tiše se chichotá, prstem ruky kterou jí nedrží bezestrachu přejíždí po ostří dýky, nebo možná nad ním protože se mu nějak daří se neříznout+ Vždyť já tě nedržím +připomene jí že se kdykoliv může vytrhnout+ to ale neznamená že tě nemůžu zabít +pohne hlavou tak že mu špička dýny přejede po krku a udělá dlouhou, mělkou ránu po celé jeho straně+ Víš co maličká? +řekne líně+ On má dojem že si ho zneužila. Že si ho pošpinila. Celích osumdesát let co mě držel hluboko v mysli se skoro nikoho nedotkl, protože nechtěl mít tenhle pocit. Myslím +pořád mluví líně+ že ho drtilo to vědomí jak jsem jeho tělo zneužíval ke stajné věci co se mu samotnému stala.

[Neferet]

Ne. Ono se to nezlobí. Zatím. +řekne tiše, ale pevně, když jí tak hezky připomene, že jí nedží, tak se z jeho ruky vytrhne. hned získá lepší pozici a aspoň mu může hledět zpříma do tváře, neuhne dýkou, když dýka poruší kůži na krku, ruka se jí ani nezachvěje, hry nic jiného, zatím+ Můžeš se o to pokusit. +opraví ho takovým ledabilým hlasem, jako by jí bylo jedno jestli se mu to povede nebo ne, při dalších slovech se jí ovšem ruka s dýkou zachvěje a očima probleskne bolest, nechce to poslouchat, ale poslouchá, i když jí každé slovo bodne ostře do srdce a mysli+ K jaké věci? +zeptá se anižby to stačila předtím promyslet, možné chce stočit pozornost k němu samotnému+