Pokoje pro hosty a dočasné obyvatele Mýtinky

[yohannka]

+skopne botky, zamuchlá se do deky a hezky gregovi v pokoju vytuhne+

[Greg]

+Dojdou pozdě v noci, gregův spolubydlící zůstane chlastat nahoře. On ze sebe skope věci a tepre až se vrátí ze sprchy, tak si všimne yohannky. Usměje se, sedne si k ní na postel, opatrně ju pohladí po vláskách, aby ju neprobudil a sleduje ju jak roztomile spinká+

[yohannka]

+asi je hezky natažená přes celou postel, ale jak ji pohladí, tak něco zamrouká nesrozumitelně a snaží se k němu natulit+

[Greg]

Neboj kočičko, to jsem já...+zaleze si k ní, stulí si ji ochranitelsky do náruče a když koukne nahoru, musí se uculit. Jak ležijou na patrové posteli dole, tak nad sebou yohannka má pod vrchní madrací zastrkanou půlku mýtinkovskýho arzenálu. Opatrně vytáhne aspoň nůž, kterej vypadá, že tam ani moc nedrží a umístí ho kousek bokem+.

[yohannka]

jo.. +zamrouká a hrozně opatrně a pomalinku ho ze spánku packou obejme.. tak jakoby obezřetně+

[Greg]

+mile ji sleduje a přejede jí rtíkama po tvářičce, sehne hlavičku a haboří jí xichtík ke krčku, kde ňufá její vůni a teplo jejího těla. tlapou jí sjede mazlivě na zadeček a tak trošku chlácholivě ji ohlazuje.+

[yohannka]

+trochu se probere a jak se tak probouzí, tak cítí na svým krku někoho...že by upír? trochu pootevře oči vyděšeně a vidí nad sebou ty zbraně všechny, tak sebou začne cukat, páč si hned neuvědomí kde je, s kým je+ áááá!

[Greg]

+taky se trochu lekne, takže prvně odskočí a lapne pistol, páč si myslí, že se lekla někoho kdo tam došel a vtipně zírá okolo a míří vlastně pistolí na nikoho+ co je?!

[yohannka]

+odsune se rychle do rožku a má voči navrch hlavy.. asi takhle.. ...+ co... coje? to.. já.. mm! +kníkne+ já sem se.. lekla?

[Greg]

+láách to je miloučký+ Lekla?! Jak lekla?! +tak trochu nepříčetně na ni řve no, protože tam jak blbec furt míří pistolí na dveře+ Čeho lekla?!