Společenská místnost

[Eillen]

zasměje se Já se jen bojím, že mě neudržíš a svalím se tu na zem.

[Creagan Elat]

To bych neudělal. Už jen protože bys mě stáhla sebou a zranil bych se i já. A to by přeci u krále bylo nedůstojné směje se společně s ní. A pak ji najednou políbí.

[Eillen]

Polibek mu s radostí opětuje. Po chvíli je ale konec a tak smutně kníkne.

[Creagan Elat]

Slíbili jsme golux a Luciusovi, že je pozveme. Na to bychom neměli zapomínat připomene ji a musí se pousmát, když vidí, ja se její výraz mění z lehce naštvaného na smířený. Půjdu poslat sovu a najdu skřítku, aby přemístila tu whisky pro Luciuse vysvětlí a odejde pryč.

[Eillen]

Chvilku jen tak stojí uprostřed místnosti, pak ji dojde co Creagan řekl a začne vše připravovat. Vykouzlí nové svíce, aby byla místnost více osvětlená. Pak odejde zařizovat občerstvení.

[Fernando Sucre]

Pomalým krokem vejde do místnosti a svalí se na první křeslo. Jen sedí a kouká do prázdna. Proto se hrozně lekne, když se před ním objeví skřítka a zeptá se ho, jestli by si něco nepřál. Ne, děkuji. sleduje skřítku, jak se uklání a odchází a pak jen dál civí na pootevřené dveře.

[Eillen]

Skřítka ji ihned upozornila na hosta, tak rychle běží dolů, aby se mu věnovala. Ve dveřích se zarazí. Fernando? Ty žiješ! rozběhne se k němu a objeme ho, ale on moc nereaguje. Odstoupí od něj a podívá se mu do očí. Co se stalo? zeptá se vyděšeně. Takového ho vůbec nezná a ani trochu se jí to nelíbí.

[Fernando Sucre]

Když ho Eil obejme, neopětuje jí obětí. Pořád jen sedí a kouká do prázdna. Pohled zaostří až ve chvíli, kdy cítí, že mu kouká do očí. Po jejím dotazu se opět rozbrečí a jeho slova jsou tak tichá, že to stěží postřehne. Moje holčička. On. dál už nemůže. Ne dvakrát za den. Jen brečí.

[Eillen]

Chvíli je v šoku, ale pak jí dojde, že mluví o Kranzovi. Je v šoku z toho, co udělal, ale nahlas nic neříká. Ví, že by tím Sucremu jen přitížila. Tak ho pevně objeme a on jí tentokrát obětí vrací. Jen tak tam stojí a hladí ho po zádech.

[Fernando Sucre]

Pevně ji objímá a snaží se uklidnit. Nakonec přemůže slzy a nakřáplým hlasem zašeptá. Jsem utahaný. Asi si půjdu lehnout.