Beatrix Stein, Wohnung in Wien

[Kristián]

Naozaj? A ako by si si to teda predstavovala? +Opýta sa s úprimnym záujmom. Nasleduje ju do kuchyne, kde sa oprie o stenu a ako je Bea k nemu otočená chrbtom, tak si ju dôkladne odzadu obzerá. Nechá ju robiť chlebíčky, lebo je pravda, že dnešný deň toho moc nezjedol. Keď začnú chodiť neprijaté hovory od memory, zamračí sa na mobil.+ Nenapísal som jej nič, kvôli čomu by ťa mohla nenávidieť.+ povie pokojne a snaží sa vypnúť zvuk, aby to tam furt nepípalo.+ Skôr bude nenávidieť mňa, že som sa jej tak dlho neozval. +trpko sa pousmeje.+

[Beatrix]

Nooo...+olízne si prst od másla s připitomělým úsměvem jak je v těch představách+ Snídaně do postele, mazlení, sex na balkoně...+povzdychne si a mávne rukou+ Znáš to...idylka. +zatím to spíš bylo drámo+
Sakra...+spadne jí kus pomazánky na zem, tak se sehne a snaží se to setřít, což moc nejde, takže tam lehce rozkročená sehnutá ubrouskem šudlí podlahu a kristián má dost slušnej výhled na podvazečky+
Ty seš idealista! +mumle přitom+ Myslíš si o ženských, že sou andělé nebo co..ale tady de o jejího bratra...+se zafuněním se narovná+ Tak. +vezme tác a donese ho na stůl, naleje jim i kafčo a koukne na něho+ Mám jí zavolat já?

[Kristián]

+To teda má a že si ho náležite užíva. Usmieva sa a v jeho čiach žiaria dosť usvedčujúce plamienky, keď jej pohľadom skúma nohy oddola, cez podvazky až kým mu výhľad nezakryje suknička (asi).+
Ja som si o ženách vždy myslel len to najlepšie. +šepne jej do ucha, keď Bea naleje kafé, takže ju možno trochu prekvapí, že stojí odrazu za ňou. Keď sa k nemu otočí, vezme z tácky jeden chlebíček a priloží ho Bei k ústam, aby si kusla.+ Raňajky to síce nie sú do postele... +Druhou rukou jej odzadu prejde pod sukničkou po stehne, podväzkoch, až sa zastaví na jej zadočku.+ ...a na balkóne je teraz asi trochu zima... +Oči mu pobavene svietia, ako ju tak provokuje, no jeho samého to dosť dráždi. Čo ale Bea nemôže vidieť.+ ...ale možno by sa dala vymyslieť aj nejaká alternatíva.+ ruka, čo ju stále hladí po zadočku sa opäť zvezie dole na stehno.+
Nie, ja to vybavím. +usmeje sa, dá jej pusu na čelo a zase sa odtiahne. Tiež si z toho chlebíka odkusne a poberie sa na balkón vybaviť telefonát s Mer.+

[Beatrix]

+áno sukýnka tam bude taky+
A to je chyba, ženský sou příšerný stvoření. +zamrká svůdně řasama a uculí se, jak je náhle za ní, trošku se o něho opře a vzorně si pořádně ukousne chlebíka+ Mhm...dobrý to je..+zahuhle a přivírá očka jak ji tlapou odlachmává+ No já nevím...balkon je balkon..a v zimě je to o to dobrodružnější..musíš dávat pozor abych nepřimrzla k zábradlí...
Tak na ni buď hodnej! Všechno jí odsouhlas a nech ji vynadávat se. +radí mu moudře+ A uznej svou chybu! +houkne ještě+ Jinak nás zabije oba...+zamumle už pro sebe, uvelebí se na sedačce a usrkává kafe+

[Kristián]

+Po rannej sprche, keď už je oblečený, postaví sa k Beiným dverám a chvíľu počúva, či je už Bea hore. Slabo zaťuká, ale keďže sa odtiaľ nič neozve, trochu poodchýli dvere a nakukne dnu.+

[Beatrix]

+Bea si v noci přivlastnila pod duchnu flašku... a asi nejen flašku...kdo má taky furt žrát prášky na nervy...Takže je sice furt celá pod duchnou, ale leží tam seskládaná dost podivným způsobem. I tak slyší otevření dveří.+ Nemusíš se ptát, jestli můžeš jít dom...

[Kristián]

+Prižmúri oči, keď sa Bea spod periny ozve takým hlasom. Zdá sa, že nie len ona nechápe jeho, ale aj jemu veľa vecí uniká. Vojde do izby, oprie sa o parapet a čaká, kým aspoň trochu vylezie von a pozrie naňho.+

[Beatrix]

+Docela dlouho čeká, a když nic neslyší, říká si, že asi odešel. Vysmrká se a jak se hrabe zpodpeřiny, tak prvně vypadne flaška, pak pár kusů drogistickýho zboží, nějaký kapesníky a nakonec se objeví bea a jak je tam světlo, tak ju to skoro oslepí+ Sakra...+mžourá proti oknu a postupně se ze mžourání stává mračení, když zavostřuje na Kristiána.+

[Kristián]

+Ticho a s kamenným výrazom sleduje, ako to všetko postupne vypadáva z postele. Keď sa napokon objaví aj Bea a po chvíľkovom zaostrovaní sa naňho zamračí, on jej rovnako zamračený pohľad opláca. Po chvíli, čo na seba tak hľadia, sa ozve tichým, trochu nahnevaným hlasom.+ Mali by sme sa spolu porozprávať, ale dnes nie. Prídem ťa o siedmej vyzdvihnúť na Mýtinku. Teraz si musím ísť pár vecí zariadiť. +odlepí sa od parapetu, zohne sa po prázdnu fľašku a postaví ju k oknu.+ A nech ťa nenapadne niečo namietať.+ dodá potichu, no neznie to vôbec tak, že by bol ochotný o niečom diskutovať. Pohne sa smerom k dverám.+

[Beatrix]

Víš ty co?! +hodí po něm hrst prášků, co zrovna nahmátne+ My se furt jenom rozpráváme! A k čemu! +A jelikož už zase brečí, tak si zaleze zpátky.+