Hala

[Winifred Burkle]

+pospíchá temnou uličkou stále otáčejíc hlavou za sebe kontrolujíc, jestli jí někdo nesleduje. chvilku zaváhá, když se zastaví na rozhní tmavé uličky a rušné ulice. pomalu začala poznávat místa, kterými spěšně procházela a teď už si je jistá směrem, kterým míří. vytyčila si cíl a to je teď důležité v té změti vzpomínek a myšlenek, co se jí honí hlavou, tedy pokud to v tuhle chvíli vzpomínkama může nazvat. je zmatená a ano vystrašená. taky kdo by nebyl v její situaci. zhlubka se nadechne a co nejvíct to jde, v bílé noční košili a tmavě zelených vojenských botách, se vydá přes hlavní třídu plé lidí ke starému hotelu. vyběhne po pár vstupních schodech ke vchodu a vzklouzne dovnitř doufajíc, že tam najde útočiště, dokud nezjistí, co se tu sakra děje+

[Spike]

+přikývne+ Jasně láskoé. Když už si chceš hrát s ostrejma věcma, tak alespoň jima řezej do démonůn +strhne pár dalších lejster a hodí je zmačkané do koše+ Když ti moc nerozflákaj obličej, tak se klidně i poper. A zabíjení +koukne na ni+ to je samozřejmost. Myslíš že ty démony diplomaticky přesvědčujem? +koukne ke dveřím kterými zrovna někdo prošel a hned se ušklíbne. Trochu ironicky, ale docela dost potěšeně+ Ahoj Modrásku! +zahlaholí přes halu, seskočí z pultu a jde k Fred+ Co tě sem přivádí óóóó mocná? +trochu si z ní utahuje, myslí si že je to Illyrie+ A co to máš za ohoz? Vyměnila si krejčího, skoušíš novou módu, nebo ti někdo šlohnul tu slušivou koženou kombinezů? +tane před ní a pak se zarazí. Začichá, necítí z ní Prastarého kterým by měla být, ale starou dobrou Fred. Člověka, mladou, neskaženou dívku. Nedokáže to pochopit, má dojem že je to šálení smylů. Halsitě zapoliká+ Fred....? +zašeptá téměř v šoku+

[Neferet]

+je nadšená z toho, že jí dovolí mu pomáhat, tak že kdyby jí to nepřipadalo až moc bláznivé začala by radostí poskakovat. chce něco odvětit na tu diplomacii, možná něco v tom smyslu, že by to někdy mohl zkusit, ale zarazí se, když se jí podívá za záda ke dveřím a ušklíbne se. jakmile začne Spike hlaholit dojde jí, že nejspíš někdo přišel, byla tak zabraná do nadšení a úvah, že by si toho bejvala nevšimla. přitáhne si župan víc k tělu a s úsměvem se otočí. shlédne na ženu, která se objevila v hale a sjede jí pohledem. připadá ji divný, že po LA lítá v noční košili, tak nějak pocuchaná. pomalu k nim vyrazí, když si uvědomí, podle Spikeovi reakce, že něco nejspíš není v pořádku+ Spikeu....? +zeptá se obezřetně pokládajíc mu dlan zlehka na kříž, netuší o co tu jde, ale jméno i podoba dívky jí je nějak povědomá+

[Winifred Burkle]

+překvapeně se zarazí ve dveřích, když jí padne pohled na pár v hale. musí trošku přimhouřit oči, aby zaostřila a chvilku jí trvá, než v rozházené paměti najde útržky vzpomínek na muže, ale ženu nepoznává. je už dost zmatená z toho, že tady na někoho narazila, pokud si dobře vzpomíná, měl by být hotel opuštěný a Spikeovo přivítání jí moc nepomůže, spíš naopak. shlédne na sebe dolů zběžně si prohlížejíc oblečení co má na sobě a lehce nakrčí zamračeně nos, než opět zvedne hlavu a soustředí pozornost na Spikea, který k ní zatím došel. je ráda, že ho vidí, třeba by jí dokázal pomoct+ Spikeu...? +pozdraví ho rozhozená jeho reakcí, když před ní stanul+ Proč mi říkáš Modrásku? +vypadne z ní první otázka, která jí vytanula na mysli+

[Spike]

+Pootočí hlavu k Neferet+ To je Fred +řekne jakoby to znamenalo všechno a dál na dívku před sebou kouká jako na ducha+ Ano, jsem to já sluníčko +přistoupí k ní blíž a položí jí ruce ramena+ To je dlouhýpříběh... Je to neuvěřitelné! +kroutí hlavou, smatený a šťastný+ Ty si člověk! Skutečný, čistokrevný člověk +obejme ji, ale rychle pustí+ Jak je to možný? Kde ses tu vzala? A co to máš nasobě? +sjede pohledem její šaty+

[Winifred Burkle]

+na tváři se jí objeví něco jako rozpačitý úsměv, když jí poloří ruce na ramena. musí si připustit, že je skutečně ráda, že ho vidí. trošku vyvalí oči a zamrká, když jí obejme, ale usmívá se+ Proč bych neměla být člověk? +nerozumí tomu+ No já.... +trhne sebou, když se z venku ozve rána a rychle se otočí, zjevně se jí uleví, když se dovnitř nikdo nevřítí+ Vlastně já ani pořádně nevím... vzbudila jsem se v nějaký... laboratoři... bloudila jsem městem... utekla jsem... +začne ze sebe zmateně sypat inforamce+

[Neferet]

+trochu nechápavě nakrčí čelo, myslela si, že Fred je mrtvá a teď tady před nimi stojí a podle nadšeného Spikeova vyjádření je čistokrevný člověk. ani trošku se jí to nelíbí, ale i tak se donutí k úsměvu, nemá důvod nebýt milá, ale obezřetná může být i když se bude usmívat+ Spikeu, co kdyby si jí nechal trochu vydechnout a posadit? +naladí dokonce příjemný milý hlas+ Mimochodem... +otočí se s úsměvem na Fred+ ... já jsme Neferet. +představí se, i když nějak zapomene podat ruku, místo toho omluvně svírá župan, i když je to asi jen výmluva, kdo ví+

[Spike]

Illyrie tě zabila. Copak si to nepamatuješ? +ptá se nevěřícně+ A co Wolfram a Hart? Na ty si pamatuješ? +pustí ji a obrátí se na Nef+ Jasně, jasně, máš pravdu pudlíčku +pokývá hlavou+ Měla by si odpočinout, najíst se.... Máš hlad? +zeptá se pro změnu zase Fred+ Přiveznou nám pizzu úplně se vším, vlastně +koukne na hodiny nad počítačem+ by tu akždou chvíli měli bejt. Měla by ses obléct.... +koukne na Nef+ vy obě +vypadá že je trochu zamtený a ztracený, protože neví co si má myslet. Cítí se stejně jako když poprvé po návratu z hrobu uviděl Buffy+

[Winifred Burkle]

Zabila? Mě? Proč? Jak? Kdy? +ptá se zmateně, nakrčí čelo, když jí Spike řekne, že jí někdo zabil a zamračí se+ Nepamatuji se... +zakroutí pomalu hlavou+ Já.... pamatuji si naposledy na laboratoř. Právě dovezli nějaký artefakt. +mračí se, jak si snaží vzpomenou+ Fred. +usměje se na Nef, tedy aspon se o úsměv pokusí, než zase stočí pohled ke Spikeovi+ To ne, já nechci rušit... To jo trochu. +sype ze sebe+ Hmn.. pizzu? +rozhodně to pro ni zní lákavě, jelikož jí zrovna zakručí v žaludku+ No to asi... +prohlídne si předek košile+ Ale já nemám nic jiného... +začervená se, jelikož až ted jí plně dojde v čem tam před nimi stojí+

[Neferet]

Ale ne.. nerušíš. +usměje se na Fred, je jí jasný že neruší, když je Spike tak nadšený z její přítomnosti, i když ona sama tak nadšená není+ S tím si nedělej starosti. +snaží se jí uklidnit, když řekne že nemá nic jiného+ Skusím ti tu něco najít. +usměje se a zamíří k pultu+ Sice toho tady moc nemam a většina z toho jsou... ehmn... no... skusím ti něco najít. +schová se za pultem, vytáhne tašku se svým oblečením a začne z ní tahat věci+ Pokud bys to ale přečkala, tak se zítra můžu stavit pro něco ... +vytáhne jednu delší minisukni+ ... delšího. +dokončí s pohledem na kus šactva+ A nebo víš co, půjčim ti svoje pyžamo, stejně vypadá jako tepláková souprava... +vytáhne z tašky jmenovanou věc+ ... alespoň z dálky. +ona sama přeci může spát nahá+