Druhý pokoj pro hosty

[Marigold]

Musel, jinak bych se věšně škrabal jako opice. Když jsem se pak viděl v zrcadle nahý, nikde na těle ani vlásek, ba ani chloupek šli na mě mdloby +šklebí se jak vzpomíná na tyhle holé časi+ Navíc jsem dostal tan takové plátěné roucho a v tom pobíhal z vědry vody jak mě matka Neneke proháněla +teď se začne smát svým vlastně příjemným vzpomínkám+ Myslíš tím že teplota pece a pečení těsta se řídí určitými matematickými principi? To určitě ano, ale znáš je? +pokývá hlavou a mírně se pousměje+ Smrt střídá veselí a veselí zas smrt. Sama matička Smrtka je veselá kopa když uvážíš za jakých okolností si bere některé duše.

[Wenai Lafayette]

No jo, vši jsou neřádstvo. +kývá jakože vážně hlavou+ Mno matematiku ovládám zhruba v počtech, kolik zaplatím za pět piv a jednoho panáka a tím mé matematické dovednosti končí. Ale nemůže to bejt tak složitý, když to zvládnou lidé nevzdělaní. +směje se+ Tak co? +kývne na něj+ Tak kdy vyrazíme?

[Marigold]

Já matematiku nestudoval a umím i mocniny a odmocnicny +dělá si legraci, ví že Wenai to umí taky+ Pokud to myslíš smrtelně vážně pak +vezme svojí tašku+ já jsem připravený vyrazit třeba právě teď hned. Nepotřebuji na cestování celou karavanu, i když jet s karavanou je zábavnější než jen s tupím hřebcem pod zadkem +usměje se+

[Wenai Lafayette]

Hned? +zarazí se+ No to by šlo. Víš co, ale dej mi tak hodinu, abych si zabalila a musím zařídit pár věcí. Vydat pokyny zaměstnancům a umravnit ty dva výtržníky, aby to tu nezbořili co budu pryč. +obejme ho nadšeně+ Ale děsně se těším. +políbí ho na tvář+

[Marigold]

Klidně i víc, já nikam nespěchám +podotkne, obejme ji a políbí+ Budeme cestovat! +je s toho viditelně nadšený a pookřeje+

[Wenai Lafayette]

+v očích jí svítí, je ráda, že je nadšený+ Myslíš, že bych si sebou měla vzít svou novou loutnu? Abych tam ale nebyla pro smích. +vstane, že se půjde balit+

[Marigold]

Samozřejmě +přikývne razantně+ Budu o tobě prohlašovat že si moje studentka, jen bude trochu podezřelé že ve svém věku ani nepoznáš která struna má jaký tón +ušklíbne se zvesela+ A když ti to navíc nepůjde...! Zkazíš mi pověst! +zase si z ní trochu utahuje+ Vem si ji s sebou a já tě budu učit +řekne už vážně+

[Wenai Lafayette]

Můj učitel... +usměje se+ To se mi líbí. Budu se snažit neudělat ti ostudu. Moment, moment, mě je dvacet tři a to není žádnej věk, ještě dlouho to nebude žádnej věk. Ts! +zvedne uraženě nos+ Já jsem mladá a úspěšná. +nadme hruď a hrdě odejde a mězi dveřma se ještě otočí a mrkne na něj, zasměje se a odběhne zařizovat a balit+

[Marigold]

+Chce argumentovat tím že on se začal učit v šestnácti a o hudbu se zajímal i předtím, ale to už mu Wenai pláchne+ Jako malé dítě +zakroutí hlavou+ a pak že jsem jím já +oblékne se docela nalehko, ten kousek do stáje přeběhne, sebere svoje věci, a to včetně koule i když tvrdil že si jí domů vzít nemůže, není žádný zbabělec aby se lekl císařského vojsk, a jde do stájí okouknout koně. Nějakého by potřeboval a doufá že mu ho Wenai pujčí+

[Wenai Lafayette]

Marigolde? +koukne tam, nese si zbytek věcí a loutnu, když ho tady nevidí, tak jde do stájí+