Francie - dům Fabienovy matky

[Tirage]

Nicol: kývne a vysokčí. hned najde troje šaty, co se jí zdá, že jim nejvíc slušely. tyhle. podá každé ty "její". kdyby to nevadilo, uklidila bych to tu zítra. až budete pryč. myslím, že na to bude dost času. stejně všechno visí na ramínkách - tak jen aby se na to potom neprášilo. ale tady se stejně tak málo práší...

Molly: zamilovaně se usměje. je to můj truhlíček... ale ne. myslím, že je v něčem jako Sam. a jako já. bereme to všechno moc doopravdy. myslím, že i když Sam vyváděl, bylo to proto, že vlastně hledal nějakou, co by to s ní bylo doopravdy. fajn, že má tebe. konečně našel. nenech ho utéct daleko, kdyby se mezi vámi něco stalo. nikdy nevíš, jak se vrátí. má tě moc rád. a řekne, když by se něco dělo. ale když to nebudeš brát vážně, vzdálí se někam... ani si nemusíš všimnout že mizí. a pak se už vrací jenom moc těžko. nemyslím, že jede na misi, nebo tak. on dokáže mizet, když stojí vedle tebe. poznáš mu to na očích.

[mollyz]

Tir: +Kouká taky zamilovaně. Přepadne jí úzkost z Tiraginých slov.+ Nenechám...já ho mám vážně moc ráda... víc než to..

[Tirage]

(neměla by Nicolette založit téma "kuchyně"? na vaření a holičí, či jiné důvěrné rozhovory?)

[Nicolette]

+Vyvolá fotky (a technicky nepátrejte jak) z těch jejích holčičích radovánek, uloží je do krabice od bonboniéry a jde budit spáče.+

[Tirage]

[Fabien]

+Na chodbě se zhluboka nadechne a začne hulákat.+ Snídaněěěěěěěě!!!!!!!!!!!!! + A jme se bušit na dveře ložnice Nicol a Honorého a do dveří pokoje pro hosty s potěšením i kope,.+

[Honoré]

Isamun: +Převleče se do nějakého trika a montérek. Na hlavu si narazí slamák a vyjde směr dřevník. Najde tam lelkujícího Isamuna.+ Už jsem tady, pane kolego! Co žebřík? Není moc zahrabanej vespod? Moje paní je v tomhle hrozně nepořádná a nikdy nedá věci na své místo...

[Isamun]

Honoré: áá, dobře, že jdete! narazil jsem tu na tak svébytný a originální systém ukládání nářadí, že jsem si netroufl svévolně s něčím hýbat, abych něco neporušil. jsem tu jen pár vteřin a popravdě řečeno, zatím jsem ještě ten žebřík neobjevil... opatrně přelétá různé nahromaděné nářadí a nástroje

[Honoré]

Sam: Zvyknete si, pane kolego. Moje paní je originální prakticky ve všem, do čeho se pustí. I když sám musím říct, že jsem někdy z těch jejích nápadů na mrtvici, vcelku mi to jinak přijde roztomilé. + Vydá se do bordýlku za Samem.+ Inu, žebřík...+rozhlíží se+...vždycky býval tady za tou starou komodou s květináčema a Nicol na něj věšela kukuřici na usušení...ááááááá..+ potěšeně mlaskne+...letos na něm jsou bylinky...+ rozhrne houští sušeného býlí.+

[Isamun]

Honoré: bylinky. kam je dáme? natírat s nima asi nebudu... zase když je dáme do domu, všechny nás bude bolet hlava z té vůně... odstrojuje žebřík a svazky býlí si vrství do náruče. vaše paní je moc fajn. a tady je moc pěkně. stručně, ale upřímně prohlásí.