Kamenný obchod

[yohannka]

děkuju +usměje se, veme si zpátky kartu+ vám taky pěkné vánoce! +zamává a jde s taštičkama ven+

[Tirage]

o polední pauze si odskočí z Mýtinky kouknout, zda by měli nějaké pěkné botičky k šatům, které si možná vezme na Styxin ples. zastaví se nad těmito a slintá

[Zaměstnanec]

*a prodavačka hne zbystří* chcete si je zkusit? podobné máme ještě...*hrabe chvilku* a tady..christiana...

[Tirage]

tak teď je jasné, že se do práce vrátí pozdě. slintá dvojnásobně.
prodavačka: ano! ráda! usměje se na ni napůl nadšeně napůl nešťastně, neb je to prokletí, dvoje krásnéí a podobné botičky. chtěla jsem je k šatům... zdá se mi, že ty první... barevně jdou asi líp, ten odstín... ale teď nevím... následuje zkoušení botek - jedny, druhé, znovu ty první, znovu druhé... a Tir uvažuje, jestli z Fabiena vyrazí kytici rudých růží, kterou by k té parádě NUTNĚ potřebovala. tohle jsou ty šaty. co myslíte? vytáhne z kabelky obrázek. (a pár se nás zase sešlo na podobné červené - a to jsem myslela, jak budu originální .

[Zaměstnanec]

(lach, njn, to by se musela vybrat..kanárkově žlutá..nebo...ostře růžová..pak by možná se barvy nepotkaly...ale tak..budeme ladit všeci společně...)

*okoukne obrázek* hm..ty první budou lepší...už jen to, že šaty jsou to dlouhé hodně, tak aby ta růže byla vidět..a na těch prvních je vepředu..to při chůzi vidět bude určitě...*zamyslí se*

ale kdyby byl malý výběr...*vysází se skoro škodolibým úsměvem další různé "růžové" botky*

[Tirage]

nad náručí bot se chytí za tváře. neví, zda se ocitla v nebi nebo v pekle. zkouší jako o život a hlavou jí jede, jaké šaty přesně by se hodily k těm kterým botičkám. v představách má asi dvanáctery podobné boty a ke každým tak dvoje, troje šaty. pak se ale uklidní - určitě má i trochu teplotu - a vybere si ty úplně první. a má dojem, že složila vagon uhlí a zkoušku dospělosti zároveň.
prodavačka: tak tyhle! bylo to těžké, ty další jsou tak nádherné! moc vám děkuji. u vás člověk skutečně dostane všechno. drží si botičky v náručí, jako holčička štěňátko.

[Zaměstnanec]

dobrá..tak zabalíme tyhle..*koukne na ni* nebo si je chcete odnést takhle?*musí se culit* však ony ty ostatní nebo i jiné samy neodejdou...*mrkne na ni* takže pokud vás v nákupu někdo nepředběhne...budou tady...*namarkuje ji tedy botky* ještě něco, nebo to bude vše....

[Tirage]

prodavačka: radši mi je zabalte, slečno. kývne a nerada boty vydá. představí si, že by ji mohli venku spadnout do bláta a neriskne si je nést domů v hrsti. zaplatím je a ještě nakouknu do oddělení spodního prádla. potřebuju něco sama a něco pro kamarádku - trochu větší velikost - hlavně tady, naznačí v prostoru před hrudníkem úcty a závistihodné poprsí neznámé litery . můžu si je nechat tady u vás, než půjdu?

[Zaměstnanec]

tak zabalíme...*vezme si od ní botky a strčí je do krabice* jen si je tu nechte a mrkněte se po tom prádle...určitě se tam najde něco pro ..štědře obdařené...*usměje se*

[Tirage]

zaplatí botky a nechá je zatím u kasy. vezme si jenom účtenku. a vypraví se do oddělení prádla. děkuji. ano, vím, že tady najdu všechno. prádlo pro sebe i pro "obdařenou" přítelkyni. culí se tomu pěknému označení. a jde hledat a kochat se.