od Rebecca Altamirano » úte led 04, 2011 12:57 am
Pozvedne překvapeně obočí, začíná z toho mít hlavu jak pátrací balón. Ok. No, evidentně s tím teď nic udělat nemůžu, ale budem se tedy snažit, abych přežila. Mrkne na něj vesele. Vždycky se snaží vtipkovat, když jí jde o krk. Pak zvážní, když se na ni smutně podívá. Hele Angele... chci, abys věděl, že za to, co se ti stalo..tě tu nikdo neodsoudí, ani si nebude myslet...nevím co. Rozhodí trochu rukama. Pro mě za mě o tom nemluv, se mnou vážně nemusíš. A ani litovat tě nebudu, to se neboj. Ale...nedus to v sobě. Lidé, kterým na tobě záleží, jsou tu od toho, aby ti pomohli nést tvé břímně. Ať je jakékoliv. Usměje se jemně a doufá, že aspoň trochu utlumila tu bolest v jeho nitru. I když o tom pochybuje.
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...