od Rebecca Altamirano » pát led 07, 2011 1:04 am
Pozoruje ho mírně nezúčastněným pohledem, snad jako něco nesmírně zajímavého. Asi jako dvouhlavého, růžového psa. Ne, to není svět, co se ti sype na hlavu, to je popel, co si na hlavu neustále sypeš sám! Chce pokračovat, ale nějak jí dojdou síly. Hádat se s ním ji vyčerpává víc, než krvavá bitka s deseti démony. Angele...já tě nechci do ničeho tlačit, jen...Nef je moje kamarádka a prostě nechci aby trpěla. A že trpí, to vím jistě. Zadívá se mu naléhavě do očí. Lehni si, ať to dodělám a můžeš jít...ať je to kamkoliv. Jemně ho donutí zase si lehnout a během chvíle vyloví devatenáctou a dvacátou kulku. Pak ať chce nebo ne, zlehka přejede nad jeho zády rukou a na kůži ho lehce zašimrá hojící kouzlo. Tak...hotovo. Řekne tiše, sedne si na zem a vzhlédne k němu. Aspoň o tom zkus přemýšlet...copak ti na Nef ani na Spikovi vůbec nezáleží? Nevadí ti, že jim chybíš?
Ortus non est initium vitae, mors non est eius finis...
Narození není začátek, smrt není konec...