Moje komnaty

[Angel]

+Klesne na postel a nechá si vyndat poslední kulky, na magii neřekne nic+ Neferet si mojí náklonost a důvěru nezaslouží. Jednou jsem jí obojí dal a ona to zahodila jako něco odporného, něco co nemá žádnou cenu. Ale Spike +zdá se že si trochu povzdechl+ mi chybí. Nevím jak je možné že mi tak blond kreatura co není schopná ani vyslovit jednu holou větu může chybět +ušklíbne se. Podívá se na ni a najednou sklouzne k ní na zem a vezme ji za ruku. Prostě ji jen tak sevře. Cítí se osaměle když na ty dva vzpomíná+

[Rebecca Altamirano]

Každý si zaslouží druhou šanci...a pokud jí ji dokázal dát Spike, mohl bys i ty... Pokrčí rameny, jakoby jí to bylo vlastně jedno. Když se sveze k ní na zem a vezmi ji za ruku, překvapeně pozvedne obočí, ale nic nenamítá. Jen mu jemně ruku stiskne a pousměje se. Už o tom přemýšlíš, i když to možná ještě ani nevíš. Mrkne na něj s úsměvem.

[Angel]

o+Podívá se na jejich ruce, potom ji pustí+ Promiň +omluví se, vlastně ani neví za co+ Možná přemýšlím. s nimi jsem se po dlouhé době cítil klidně. Ne šťastně, to ne, ale ne tak jakoby mě někdo stíhal a byl mi neustále v patách +civí do koberce, teď sebou cukne a potřese hlavou, jak z ní dostává podivné myšlenky+ Měl bych jít +sáhne po košili, roztáhne ji a skepticky kouká na dvacet roztomilých děr+ a po cestě se stavit v obchodě z oblečením +povzdechne si+

[Rebecca Altamirano]

To nic... Pousměje se. Tak vidíš. Usměje se na něj a pobaveně kouká na cedníkovou košili. No..to bys možná měl. Případně bych ji mohla...opravit, ale počítám, že kouzel už jsi měl pro dnešek dost. Uculí se pobaveně.

[Angel]

+neurčitě na ni koukne+ Klidně ji oprav, pokud se na mě po cestě nerozpadne, tak už je mi to fuk +hodí jí košili na nohy s výrazem člověka který je se vším smířený+ Ještě bych tu chvíli zůstal někde poblíž, kdybych se náhodou spletl a nebylo to to nebezpečí co ti hrozilo +možná plánuje se vrátit do Hyperionu, ale veřejně se k tomu nehlásí+

[Rebecca Altamirano]

Pche, nevěříš snad mým schopnostem? Pozvedne povýšeně obočí. Zlehka mávne rukou a košile je vmžiku jako nová. Tak, prosím... Podá mu ji s úsměvem a vstane. No já věřím, že to bylo ono a že cokoliv dalšího, na co narazím, zvládnu vyřídit sama. Uculí se. Ale bránit ti v práci samozřejmě nemůžu. Ale tady asi dlouho nebudu, zaběhnu do Guns a pak nejspíš do Slastí.

[Angel]

Dík +zamumlá poděkování, potom zakroutí hlavou+ Myslím že tě nebudu už dál obtěžovat svým dozorem. Jen budu někde poblíž kdyby se ještě ozvali +poklepe si prstem na spánek+ Uvážím to o čem jsme spolu mluvili +dodá ještě když vstává+ Zatím Becco a snad se ještě někdy uvidíme +jemně se pousměje a odejde jak z jejího pokoje tak sídla+

[Rebecca Altamirano]

Za málo, to spíš já děkuju. Pousměje se. Jsem ráda, že to uvážíš. Usměje se mile. Já taky doufám, že uvidíme. A snad při trochu klidnější příležitosti. Uculí se a když odejde, sama odjede do Guns.

[Rebecca Altamirano]

Přemístí je sem po Styxině večírku. Tak vítej v mém království. Usměje se a přejde k malému baru ve zdi. Dáš si něco? Otevře dvířka a nakoukne dovnitř. Je to od všeho něco. Uculí se.

[Ares]

(a z polibku opět zešlo )

Rozhlédne se kolem a usmívá se, tenhle styl se mu rozhodně líbí. Jak Becca přejde k tomu baru, pohne se za ní a zastaví se tak, že se hrudníkem dotýká jejich zad a ramen. Chytne ji kolem pasu a otočí k sobě. Na tváři má úsměv, ale také jisté očekávání. Něco bych si dal... pohladí ji po zadečku. ...a to něco stojí teď přede mnou. ušklíbne se a v očích mu zahoří plamínky.