od Styx » sob led 08, 2011 9:49 pm
Copak se to dá vydržet? +uculuje se omluvně, ale poslušně si zase lehne vedle něj a dá chvíli pokoj, když si Remus chce povídat. Tato hra na pravdu ji baví čím dál víc+ Jsem opravdu ráda, že tě to zajímá, ale nebude to moc veselý příběh +založí si ruce za hlavou a udělá si pohodlí na to vyprávění+ Pocházím z Francie, z Auvergne – odtud i mé jméno – ze starého šlechtického rodu. Mí prapředkové byli templářští rytíři a tento titul se v naší rodině dědí dodnes. Jsem strážkyní Tajemství věků, je to dědičný úřad. Byla jsem na to připravovaná vlastně už od dětství. Víc ti o tom nemohu prozradit +pokrčí omluvně rameny+ Mí rodiče úzce spolupracovali s některými Smrtijedy, protože nepřátelé Templářů jsou i jejich nepřáteli, jsou to totiž mudlové. Takhle jsem se jako dítě seznámila i s Tonym, byl v našem domě častým hostem a moc dobře znal mé rodiče, hlavně otce. Když zákeřný vrah zabil mou matku i otce... +hlas jí o poznání posmutní+ ...oba totiž byli na velice důležitých vysokých postech v řádu, utekla jsem z domu. Bylo mi šestnáct. Po krátkém bloudění po světě a neúspěšném hledání vraha svých rodičů jsem nakonec vyhledala v Anglii Tonyho a požádala ho o pomoc. Ochotně se nabídl a doprovázel mě, bohužel se nám ani tak nepovedlo najít ho. Během našich cest jsme se s Tonym sblížili a zamilovali se do sebe. Pořídili jsme si tady společné sídlo - taky jej důvěrně znáš +uculí se+ a začali jsme spolu žít. A tak jsem zůstala už natrvalo v Anglii, i když jsem se s Tonym už dávno rozešla. Drží mě tady zase jiné hodnoty +mrkne na něj s úsměvem+ Tak, teď už víš o mně všechno. Skoro... +rychle to zamluví+ Víš ty vůbec, jak se jmenuji celým svým jménem?
Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam
Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu svému dej slávu
(heslo templářského řádu)