Far far away... Geraltův svět

[Wenai Lafayette]

+tváří se, že mu věří, proč by ne, ona nemá důvod mu nevěřit a i kdyby jí lhal, tak jí to taky může bejt jedno+ Tam muselo bejt krásně. +zasní se, když si to představí, povzdechne si a zorhlédne se po okolí+ Už tam budem? Je tu nějak... já nevim... nějak ticho.

[Marigold]

Asi ano, už se blížíme +sjede pohledem k okraji cesty+ Vypadá to že nám někoho poslali naproti +u cesty trčí z listí vybělená lebka, stáhne koně a chvilku u ni postojí+ Zřejmě ho jen zranili, takže se dostal až sem a pak umřel. Musel mít výjimečné štěstí že se některá z dryád netrefila, to musela být zraněná nebo snad mladá +zase popožene koně+ Nemusíš se bát, nám takové nebezpečí nehrozí, jsem si jist že už o nás vědí a čekají nás +ani ne do půl hodiny se před nimi objeví říčka a za ní snad ještě hustší a neprostupnější les než ten kterým přijeli+

(Mám dojem že hlaranice Brokilonu byla říčka, ale jistá si tím nejsem)

[Wenai Lafayette]

+zkoumavě se zadívá na lebku+ No to doufám, že o nás vědí a že nás pustí. Začínám se toho trochu obávat, ale věřím ti. +koukne na Marigolda a vydá se dál až dojedou k říčce+ No? A co teď? +s očekáváním se na něj zadívá+ Tímhle už jen tak neprojedem...

(jo, byl tam nějakej potok, myslim, že se jmenoval Stužka)

[Okolí]

+přiběhne vlk a začne Wenai okusovat nohu, ale Wenai mu nechutná, tak ji vyplivne a jde okusovat Marigolda+

[Marigold]

Myslíš-li šířku, tak ani tady brodit nehodlám. Pojedeme kousek proti proudu +mávne rukou směrem kde někde říčka pramení+ tam si pak sedneme a počkáme až se rozhodnou nás pozvat dál nebo případně i ne +řekne ledabyle, aby si Wenai nemyslela že něco takového padá v úvahu, a popožene koně tím směrem. Za chvilku dojedou k místu kde je říčka skutečně broditelná, tam Marigold sesedne+ Měli bychom si udělat pohodlí, chvíli to bude trvat.

(+Statečně odkopne vlka který ho žere a neméně statečně tam nechává Wenai na pospas. )

[Wenai Lafayette]

+jde s koněm za Marigoldem a pes se táhne za ní (jsem na něj nějak zapomněla), Wenai se snaží proniknout zrakem do lesa, ale na to je moc hustej, když dojdou k brodu, tak sesedne z koně+ Jak dlouhou chvíli máš na mysli? Hodiny nebo dny? +začne odstrojovat koně a nervózně si olízne rty+ Myslíš, že můžem zapálit oheň? Nerada bych udělala nějaký malér, ale snad by nemělo vadit, když posbíráme suchý větve. Jinak asi v noci zmrznem. +rozhlídne se kolem, pořád má tendence koukat do lesa+

(no jo, to by bylo, aby pan vicehrabě nezdrh a Wenai neohroženě prchá za Marigoldem )

[Marigold]

+Sundá svému koni sedlo, ten se hned sehne a začne ožírat rávu. Marigold nad tím zakroutí hlavou+ Tohle že je vychované zvíře? Neměl by náhodou nežrat nic jiného než so mu dám? +koukne na Wenai+ Můžou to být jen hodiny, ale klidně i dny. To záleží na tom jak dlouho o nás vědí, jak dlouho nás budou pozorovat a jestli Královna nebude chtít aby nás ještě sledovali +zauvažuje nad tím ohněm+ Já si tu vždycky ze suchých větví zapálím, ale dej velký pozor aby moc kolem sebe nedupala a něco nepodpálila +vyruje ji a podrbe psa na hřbetě (taky jsem na něho zapoměla, ale buď vizitkou dryád že ani psa nevzbudila:-))

[Wenai Lafayette]

Tak jo, dám si pozor. +zavolá si Chárona a otočí se na Marigolda+ Koně vychovaný moc nejsou, ale hele co umí Cháron. +otočí se na psa+ Chárone, dřevo! +pes na ni chvíli kouká+ No dřevo! +rozkáže a pes se zvedne odběhne a odněkud vytáhne suchou větev a Wenai se vítězoslavně usměje+ No jsi ty to ale chytrej pejsek. Dřevo! +pochválí ho a Cháron zase donese nějakej větší klacek a Wenai taky schrastí nějaké dřevo, pak dá na zem plášť a lehne si na něj+ Je tu vážně krásně. +leží a kouká do nebe+ Tady bych se mohla poflakovat dlouho. +usměje se+ Jak ty dryády vlastně vypadají?

[Marigold]

+Zasměje se a pohladí psa+ Ty jsi opravdu šikovný pejsánek +chválí ho, protože psy je nutno chválit když udělají něco dobře+ To je. A to jsi to ještě neviděla uvnitř v lese. Rostou tam květiny a dokonce stromy co nikde jinde nejadeš. Dřív byli sice všude, ale lidé je s toho či onoho důvodu vyhubila. A´t už proto že byli léčivé, nebo čistě proto že potřebovali půdu k orání. I zvířata tam jsou jiná +dřepne si vedle ní, loutnu při sobě jako vždy+ Vypadají jako lidé, ale potírají se barvami aby splinuli z lesem. Zejména jejich bojové malování je docela strašidelné když se ti najedou oběví před nosem uprostřed noci.

[Wenai Lafayette]

Aha, já jsem si je vždycky představovala zelené. Nenapadlo mě, že můžou být jenom pomalované. +natáhne ruku a lehce se dotkne jeho loutny, pohladí ji+ Zahraješ mi něco, prosím? Navíc myslím +uculí se na něj+ že když uslyší něco tak úžasného, jako tvoji hru, tak nás pustí dovnitř spíš. Jinak začnu cvičit a nepustí nás tam nikdy.