Kapitánská kajuta - Červené patro

[Kocour]

*nakonec to vzdá, poodsedne si od té věci a začne se věnovat úpravě svého kožichu, pak hladově zmodrá a vyběhne z kajuty*

[Postrach]

*dojede po zahajovacím večírku na Nautilus, tváří se spokojeně..rozhlídne se, pelech je prázdný, postel taky* kde zas ten Kocour lítá..*zavrtí hlavou, dá si sprchu a jde se na chvilku natáhnout, přece jen spánek je občas třeba*

[Manori]

*dojde do kapitánské kajuty, cestu jestě kupodivu nezapomněla, radši moc neokukuje dárek, co poslal D.J. a který začerstva někdo z posádky dones, odloží si a čeká...*

[Postrach]

*vrátí se dost pozdě z akce, tak si nejdřív ani nevšimne Man, která tam tak trochu dříme v pohovce u krbu...shodí si sako z ramen a protáhne zmožené svaly, opatrně prohmatá bok, trochu se zašklebí a jde si dát z lednice jedno "studené", u čehož se šklebí ještě víc...hodí to do sebe na jedno polknutí a pak strne, jak konečně zaznamená, že je tam někdo s ním..bleskově se otočí a pak vydechne* kruci...*zarazí se uprostřed tasení, zase glocka schová a přejde k pohovce* ustlala sis, Růženko?*poznamená tiše*

[Manori]

*jak napůl spí, tak sebou příšerně cukne, když zaslechne Postracha* dopr...*spolkne to radši* vyděsil si mě...*vydechne a pak se zatváří omluvně* vlastně..jsem ti jen přišla popřát, ale dlouho si nešel, tak...*nechá toho a zvedne se* všechno nejlepší, Postrachu...*překvapivě ho obejme a pak se mírně zamračí* co jste zas vyváděli?*prohlídne si ho líp a na čele se jí udělá starostlivá vráska* víš, mohl si mi říct..koukám, že by se záloha navíc hodila...*zamračí se*

[Postrach]

taky tě rád vidím...*odpoví* díky, další rok přežit..*zašklebí se a pak mírně zvážní* to, co obvykle.."vyvádíme"*na tváři se mu objeví přísný a ledově klidný výraz* a jak vidíš, zvládli jsme to...pro tebe mám pak jiný úkol...ale to počká...*jemně, ale důrazně ji chytí za ruce, aby se přestala zabývat, co mu kde kdo zlomil nebo nezlomil* překvapila si mě, dostala jsi vycházky?*pak jen zavrtí hlavou a zarazí ji* víš co, nechci to vědět...*radši jí jde nalít, po paměti vytáhne láhev* pořád to stejné, že?*ale to už jí nese panáka tequily*

[Manori]

*jen nerada se nechá chytit za ruce a pak se zašklebí, nadechne se, ale jak ji zas zarazí, tak nemá šanci něco namítat, tak si radši vezme sklenku* jo..pořád stejná...*zašilhá dovnitř* a ty si to dobře pamatuješ...*poznamená tiše* a jinak..všichni v pořádku?*vyzvídá, nějak nemá odvahu se do Klubu jít podívat, asi by ji za to, jak vymetla s Postrachem nepochválili* došla ti zpráva o našem novém zaměstnanci?*zeptá se raději na něco bezpečnějšího a upije ze sklenky*

[Postrach]

mám dobrou paměť...*podotkne tiše* jo, všichni živí, jen obvyklé potyčky, co se týče jídelníčku...*cuknou mu koutky* hádej, kdo je za největší prase...ptali se po tobě...*pokrčí rameny* tedy Karolína, zase strká nos do toho, po čem ji nic není...*usadí se v křesle naproti ní* hm..došla...prověřila sis ho?*zeptá se* nebo to mám udělat já?

[Manori]

*trochu se na pohovce zmenší, pak se musí rozesmát* hm....bych možná i věděla...*naznačí sklenkou mu přípitek a kopne to do sebe a ani moc neprotestuje, když jí dolije* hm..jo, standardně...myslím, že něco tají, ale nemyslím, že by to mohlo ovlivnit obchod...koneckonců, každý máme něco...tedy..ne asi tolik, kolik tajíme my z klubu, přirozeně...*poznamená tiše a znova upije, trochu se otřepe*a ten úkol...*vrátí se k tomu* můžeš mě přece jen zasvětit?*radši Postracha zkouší přivézt na jiné myšlenky*

[Postrach]

tyy...*pohrozí ji, pak si ji zamyšleně měří* dobře...ale stejně si na něj dám pozor...poslední dobou se to tady zbraněmi a jejich milovníky hemží...nějaká móda nebo co...kdo nevlastní aspoň uzi, je mimo...*promne si spánky a kývne* hm...pravda...*zadívá se na ni* mě neoblafneš....ale..co s tebou..*přistrčí ji dolitého panáka, vstane, chvíli se probírá papíry na stole, pak vytáhne jedny složky a podá ji papíry* tady...přečti si to sama...*sedne si naproti ní a počká si, až to projde, aniž by hnul brvou*