Soukromé pokoje Alexe a Fernanda

[Fernando Sucre]

Vejde do pokoje a hned zamíří pod sprchu. Opatrně se protahuje a zjišťuje, že dopadl docela dobře. Po deseti minutách vypne vodu, hodí na sebe župan a jde si lehnout

[Eillen]

Bez klepání vejde, ale ve společné místnosti Sucre není a dveře od ložnice má zavřené, tak předpokládá, že ještě spí. Najde prázdný papír, pero a dá se do psaní

Jakmile se probudíš, přijď ihned za mnou!
Eillen
Vzkaz nechá veprostřed stolu a odchází pryč.

[Fernando Sucre]

Probudí se skoro v pravé poledne. Ještě malátný dojde do druhého pokoje, kde najde vzkaz. Jen co si ho přečte, dojde se převléct a stále rozespalý zamíří najít Eillen

[Neferet]

+na parapet si sedne sovička a zahouká. chvilku klepe zobákem do skla, než se dostane do pokoje. přeletí ke spícímu muži a klobne ho několikrát do ruky, aby ho probudila a strčí mu pod nos obálku+

[Fernando Sucre]

V polospánku odhání dotěrnou sovu. Když už ho ale klovne snad po páté, nadzvedne se, vytrhne jí ze zobáku dopis a jen zamručí. Aby si se nezbláznila. Zatímco sová odlétá pryč, odhazuje dopis na stolek a zase ulehá

[Neferet]

+jen co dopis dopadne na stolek, na hladkém dřevě to zajiskří a dopis vyletí do vzduchu, najednou se místností rozezní neferetin velice rozzlobený hlas. z dopisu lítají jiskry a sem tam se objeví plamínek, chvílemi to vypadá, že místnost vzplane plamenem.+

Fernando, ty idiote,
to ti už vážně přeskočilo nebo co? Eillen mi dneska řekla, co jste s rukama vyváděli. Vážně nemůžu uvěřit tomu, že jste provedli něco takového. Ano jistě si to zasloužil, ale to co jste udělali bylo zbrklé a neuvážené. Kolik lidí kvůli tvojí pomstě muselo zemřít? Kolik těch, co dělali jen svoji práci? A co vy? Nemůžu uvěřit tomu, že ti bylo naprosto jedno, co se s vámi stane.
To se musíte chovat jako malé děti?
Neferet

[Fernando Sucre]

Rozhodně nečekal, že by ten dopis začal ječet, takže se tak lekne, že spade z postele. Vyděšeně kouká na obálku, která vypadá jako ústa a ječí na něj. Navíc jak od ní lítají jiskry, tak se jí snaží vyhnout, aby se nepopálil. Obálka se k němu ale pořád přibližuje a nakonec mu shoří těsně před obličejem. Co to sakra bylo?! vydechne vyděšeně, snaží se to rozdýchat a po chvíli si uvědomí, že z toho dopisu lítaly jiskry. Rychle se rozhlédne, jestli něco nechytlo. Všimne si jen dvou doutnajících teček na koberci, tak to rychle udusí, aby se nerozhořely.

[Fernando Sucre]

Chvíli jen tak stojí a čumí do blba. Pak si sedne do křesla a dívá se na popel, co zůstal z dopisu. Absolutně mu nedochází, proč mu Nef psala. Rozhodně si je ale jistý, že jestli jí to tak vytočilo, měl by dát klukům dopředu echo, aby se mohli připravit na uragán, který k nim bezpochyby míří. Sebere tužku a papír, rychle napíše vzkaz a najde nějakou sovu, po které by to poslal.

[Bruno Duvenblejt]

Zaťuká tam na nějaké dveře a poslouchá, jestli se za nimi něco děje.

[Fernando Sucre]

Čte si knížku, když tu uslyší zaklepání. Po chvíli se zaraženě podívá na dveře, protože je normální, že Eil i Creg po zaklepání rovnou vejdou. Je otevřeno! zavolá a odloží knížku. S trošku zamračeným obličejem si měří zatím stále zavřené dveře.