Putyka

[Wenai Lafayette]

Ts, náhodou, jste mi to akorát všichni závidělu. +dopije pivo+ Tak já zase půjdu.

[Barman]

+kývne+ Napíšu ti to na účet. Mám něco vyřídit markýzovi, jestli ho uvidím?

[Wenai Lafayette]

Nee, najdu si ho ve čtvrtek na tom trhu. +kývne na něj+ Měj se. +a zmizí ve dveřích do Dublinu+

[Ares]

Jeho otázka ji dost překvapí. Vážně se na něj zadívá. Ne..smrti se nebojím. Navíc jsem pro dost lidí už vlastně mrtvá. Ale není to smrt, čeho se bojím. Ale umírání. A vlastně se dá řict, že se nebojím své vlastní, ale toho, až budou umírat ti, které miluju. Moji přátelé. Pokrčí rameny. Ale je to prostě něco, s čím se musím smířit. Podívá se mu do očí. Proč se mě na to ptáš? Prohlédne si ho zkoumavě.

(pardon, nefungoval mi net)

To jsou odvážná slova. řekne zamyšleně a kouká při tom do své sklenky. Mrtvá? pohlédne na ni a proměří si ji pohledem. Podle mě na mrtvou vypadáš až moc dobře. Ušklíbne se a mrkne na ni. Proč? Pokrčí rameny jakoby nic a odpije si ze sklenky. Jenom mě zajímal tvůj názor.

[Rebecca Altamirano]

No ani se tak necítím, ale znáš lidi a jejich předsudky...něco o nemohoucích mrtvolách se odvážila plkat do novin i drahoušek Storm. Ušklíbne se pohrdavě. Nejspíš s žádným nespala. Uchechtne se a dopije skleničku. A i pro mou rodinu jsou upíři podřadná rasa, v podstatě paraziti...tedy, pro rodinu. Je to otcův názor a tak ho důkladní vštěpuje všem ve svém područí. Zatváří se jakoby mluvením o něm, měla chuť opět vraždit. A nebo zvracet. Jo tak... no každopádně jsi první, kdo se mě na něco takovýho zeptal. Pousměje se a zároveň se na něj se zájmem podívá. Kladeš nečekané a zvláštní otázky a já ti na vše klidně odpovídám. Neuvěřitelné, jak to děláš? Potřese hlavou s pobaveným úsměvem, takže je jasné, že jí to nijak nevadí.

[Ares]

To napsala? Pokroutí nevěřícně hlavou. Ta nejspíš nespala s nikým. Také se ušklíbne. Dolije sobě i Becce. Zdá se, že i ty máš povedeného tatíčka. Pokroutí hlavou. Já se tedy musím přiznat, že dokud jsem sem nepřišel, můj vztah k upírům taky nebyl nijak zvlášť vřelý. Ale změnil jsem názor. Podívá se jí vážně do očí. Mé otázky se ti zdají nečekané a zvláštní? usměje se. Ptám se na to, co mě zajímá a ty mě zajímáš hodně, Rebecco. To, že na ně odpovídáš je nejspíš proto, že mi na ně chceš odpovědět. mrkne na ni a opět do sebe obrátí skleničku. Ve flašce už toho moc nezůstává.

[Rebecca Altamirano]

Zasměje se. Jo, tak to teď jsi to trefil. No jo, to mám, ale naštěstí už mě nemusí zajímat. Pokrčí rameny. Vážně? No ale nedivím se, že jsi změnil názor, jsme totiž vážně neodolatelní. Culí se a v očích jí vesele blýská. Hmm...asi máš pravdu, chci. A nebo je to jen známka toho, že bych měla přestat chlastat. Zasměje se. Ale klidně se ptej dál, docela mě tvůj křížový výslech baví. Zamrká na něj a vypije půlku skleničky.

[Ares]

Pobaveně se zasměje. To tedy jste. Přikývne s úsměvem. Aspoň vy, upírky, si dokážete chlapa pořádně omotat kolem prstu. Jean-Claude mě třeba nikdy nebral, i když se ženám může zdát okouzlující. ušklíbne se. Nemyslí si, že by to bylo alkoholem, ale nahlas to neřekne, jenom se na Beccu tak zálibně zadívá. Opře se pohodlně do židle a jedno rameno si opře vzadu o opěrku. Tak mi tedy pověz, něco o tom, kde si vyrůstala, jak ses vůbec stala upírkou a proč? Je na něm vidět, že především ta druhá část ho zajímá.

[Bruno Duvenblejt]

Dopije teplé pivo a jelikož se tady neděje nic zajímavého, zvedne se, nechá na stole pár drobných, oblékne teplý kabát a zmizí ve tmě.

[Rebecca Altamirano]

(pcha, to se teprve bude dít, Becca hodlá prozradit své Curiculum Vitae:D)

Jean-Claude... Potřese hlavou. On je... Prostě Jean-Claude. Za celý svůj život, smrtelný i nesmrtelný, jsem nepotkala nikoho jako on. Částečně je to asi tím, že s upíry jeho linie jsem se vlastně setkala teprve nedávno, ale ze všech rodin a ras upírů je ta jeho rozhodně nejmocnější a nejděsivější. Napije se. A to říkám bez ohledu na to, že se mi jako ženě rozhodně líbí. Ale pravda, zároveň mě i děsí. Pokrčí rameny, jakoby ji to nijak zvlášť duši netížilo. Mno..pocházím ze staré kouzelnické turecké rodiny. Otec je - ano, bohužel stále žije - typický a ukázkový orientální despota. Má tři manželky a samozřejmě si vydržuje harém. I když jak je na tom v posledních letech nevím a raději to vědět nechci... Otřepe se znechucením. Já jsem nejstarší z jeho dětí, myslím z těch, co má s manželkami. S konkubínami má navíc jen dvě, pak už se moje matka a tety postarali o to, aby žádná jiná otrokyně neotěhotněla. Jsem to, čemu se říká černá ovce rodiny, podle otce samozřejmě. Ale trochu ho chápu, tolik nadějí do mě vkládal a já vždycky dělala všechno proto, aby se mu nesplnila ani jedna. Ušklíbne se zlomyslně. Upírkou jsem se stala před více než stopadesáti lety. Neustále jsem utíkala z domu a toulala se těmi nejzapadlejšími uličkami Istanbulu a často se opíjela v laciných hospodách. Zamyslí se. Když o tom tak přemýšlím, nejspíš jsem doufala, že mě někdo zabije a budu mít konečně klid. Ušklíbne se. A dá se vlastně říct, že se mi to tak trochu splnilo, i když takhle je to rozhodně lepší, než v co jsem doufala. Zasměje se. No a jednou mě v jedné takové putyce objevil Lestat. Nechápu co ho vedlo k tomu, proměnit někoho, koho zná půlku noci, ale udělal to. Občas si říkám, jak hodně toho kdy litoval. Uculí se pobaveně a napije se.