II. Hříšný ples

[Remus Lupin]

nebo, jediný, kdo si může pochutnávat, jsem já...*zavrčí si majetnicky* to je fakt..*kývne hlavou, jak ji tak poslouchá a uculí se jen* soukromí, to je moje...*stihne ještě vydechnout, než se přemístí*

(tak vzhledem k tomu, že zítra je "zelená" akce, tak bych to ukončila... )

[Samantha Wood]

Nesmrtelný: Ráda se podívám v jakém stylu jsi dříve žil, teda když mi ten dům ukážeš +usměje se+ Podezdřele? +trochu se chychotá+ No budu jen ráda, že mě doprovodíš. Ale jak už víš, bydlím v jiné části města než ty. Budeš to mít daleko +zamumlá spíš jen proto, aby uklidnila svoje svědomí, že ho pak nechá jít tak daleko+ Mám ještě otázku...Jaký názor máš na kouzelníky a čarodějky? +zeptá se zvědavě a trochu nejistě, nerada by totiž před ním něco skrývala+ Doufám, že velice kladný...

[Nesmrtelný]

Sam: Nemyslím že by to bylo nějak zajímavé místo. Obyčejná asi třicet let starý příměstská vila +Dlouze se na ni zadívá+ Ano, budu to mít trochu z ruky, ale já se rád projdu. Svědčí to srdci a rozbouřené krvi v žilách +pousměje se+ Nemám na ně žádný názor. Pokud mají svou magii pod kontrolou, pak není důvod se jich bát. Sám jsem čarovat zkoušel, ale nedokážu vůbec nic. Dokonce ani to co dokáže každý druhý člověk v mém světě... i amulety jsou pro mě neúčinné +pokývá hlavou+ Jednu mojí ženu upálili za čarodějnictví a přitom byla jenom bylinkářka +odmlčí se, oči mu trochu potemní, pak se dlouze nadechne a vrátí se z minulosti zase k Sam+ Ty jsi čarodějka...? +je to otázka jen napůl+

[Samantha Wood]

Nesmretelný: Myslím, že každý kousek historie je svým způsobem zajímavý. +vděčně se na něj usměje+ Budu ráda když mě doprovodíš +když jeho pohled potemní a je duchem v minulosti, jemně mu stiskne ruku, kterou ještě pořád drží+ No jo... jsem +řekne trochu nejistá, jak bude reagovat. Dopije sklenku a podívá se na něj+ Půjdeme?

( doprovodí Sam Nesmrtelný až na Mýtinku? Nebo sem hodíme větu typu ,,Odchází, on jí doprovodí a vrací se do hotelu.´´ ? )

[Nesmrtelný]

Sam: +Oplatí ji stisk, snad i vděčně+ Děkuji +řekne, za co děkuje to ví asi jen Bůh+ Mě nezáleží na tom jestli jsi či nejsi čarodějka, důležité je že si to ty +praví vážně. Zvedne se+ Cokoliv si přeješ +vezme si ji pod loktem, jako správný gentleman. Pozdraví na odchodu Styx a tak+

(Já myslím že dva, tři příspěvky v lokále na Mýtince bychom dát mohli pokud chceš. )

[Styx]

Regulus: Bojíš se, že by se mi tady něco stalo? +uculí se+ Ale dobře. Můžeš mě doprovodit +oblékne se a pak odejdou spolu zpátky do sálu+

[Samantha Wood]

Nesmrtelný: Není za co +usmívá se na něj+ Tak to jsem ráda +upřímně si oddechne. Také se zvedne a když míjí Styx zamává jí a ještě si v hlavě poznamená, že jí musí poslat sovu s poděkováním za pozvnání. Odcházejí do pomalu ustupující noci+

( dobře )

[André Bourson]

Sam: Tak vidíš, máš svou premiéru v oblékání mužů +zasměje se a zapne si kalhoty, pak chvilku tápe, než najde košili a oblékne si ji+ Zkontroluješ můj vzhled? Aby nás někdo nepodezíral z nějaké nekalosti +ušklíbne se, nabídne jí rámě a odejdou do sálu, rovnou k baru, nějak jim na pláži vyschlo v krku+ Nebudeš se zlobit, když už půjdu? Bylo to dnes docela náročné a jsem už trochu unavený. Dovedla bys mě ke Styx?

[Samantha Wood]

Morsmordre: Všechno je jednou poprvé +z jejího hlasu uličnictví jen čiší+ Vypadáš dobře, žádné znamení, že jsi někde shazoval oblečení +usmívá se. U baru si dá už jen sklenku minerálky, jelikož je nějaká utahaná+ Vůbec se nebudu zlobit, byl to dlouhý den a já ti děkuju za společnost. +počká až dopije a pak ho opět vezme za ruku+ Jistě, že tě odvedu. Musí přece vidět, že tě vracím celého +usmívá se a odvádí ho sálem. Když zahlédne Styx, zamává na ní aby na ně upozornila předem+ Tak jsme tu +řekne jemu a otočí se ke Styx+ Celý večer jsem se o něj vzorně starala, takže doufám, že na příští akci také budu pozvána +řekne se smíchem, nemyslí to vůbec tak, že se musela postarat. Prostě ráda mu pomohla+ Děkuji za nádherný večer a doufám, že se někdy zase uvidíme +platilo to oběma, stiskne jeho ruku a odejde+

[Styx]

To je pravda. Jen mě zaráží že dříve se zdálo že tomu alespoň částečně věříte a teď bez rozpaků pochybujete o mém slovu. Lidé o mých slovech jen tak nepochybují +hlas má ledově chladný, ukazuje se ta jeho část která už není tak přátelská, jako ta co ukazuje na veřejnosti+ Pořád přebývám v hotelu Lafayette. Je to tam pohodlné, nemusím dozírat na to aby služebnictvo poctivě uklidilo dům, protože tam se o postará hotelová služba. Můžete se stavit, pokud je to vaše přání. Rád vás tam uvítám. Budete si s sebou brát gardedámu nebo věříte mému slovu gentlemana? +usměje se+

Možná, že jsem vás od té doby prokoukla +zadívá se na něj upřeně+ Možná chci zjistit, jestli vás dokáže něco vyprovokovat.... třeba já... jestli jste schopen nějakých emocí +čeká na jeho reakci+ Ale drahý... +zarazí se, málem ho oslovila Jacku+ ...pane... to byl přece vtip +usměje se+ Je vidět, že mě neznáte. Nikdy nikam nejdu bez pozvání. A už vůbec ne za cizím mužem na hotelový pokoj +je dnes fakt na zabití+ Ale musím přiznat, že pokud by se tak stalo, věřila bych tomu, že byste se choval jako gentleman.