Pokoje pro hosty mých večírků

[Richard Prewett]

Jo díky. +vezme si cigaretu i zapalovač a když si zapálí, vychutnává si tu chuť a pozoruje Wenai, jak se obléká. Líbí se mu, ji takhle pozorovat. Pak se ale taky zvedne, a začne hledat své oblečení, které si hned obléká.+

[Wenai Lafayette]

+obleče si šaty, s účesem se už ani neobtěžuje, počká až se Richard oblékne , mezi tím dokouří, a pak k němu přistoupí a obejme ho a políbí+

[Richard Prewett]

+Trochu překvapeně ji sevře kolem pasu, ale polibek jí ochotně opětuje.+ Za co ta pusa? +zeptá se, když se od něj Wenai odtáhne.+

[Wenai Lafayette]

+trochu rozpačitě se usměje, protože takovou otázku nečekala+ To abys na mě jen tak nezapomněl. +mrkne na něj a má se k odchodu+

[Richard Prewett]

+S úsměvem jí pohladí vlásky a jemně jí je shrne z čela.+ Nezapomenu na tebe. +řekne s úsměvem, ale jeho oči to myslí vážně. Rozhlédne se kolem, jestli něco nezapomněli a pak nabídne Wenai rameno.+ Madame?

[Wenai Lafayette]

No to doufám, monsieur. +usměje se na něj a zavěsí se do něj a společně vyjdou ven+ Já bych měla najít bráchu, aby jsme se přemístili domů... +hledá očima Viktora+

[Richard Prewett]

(necháme je jít?)

Dobrá. +usměje se a taky kouká kolem, aby si náhodou něco špatného bratr nepomyslel.+ Ale uvidíme se brzy. +Je to spíš konstatování než otázka.+

[Wenai Lafayette]

Tak jo. +usměje se na něj, rychle ho políbí a odběhne za bratrem se kterým se přemístí+

(áno)

[Richard Prewett]

+Ještě se za ní s úsměvem dívá a pak se přemístí i on.+