Soukromé pokoje Alexe a Fernanda

[Bruno Duvenblejt]

Zkusí kliku a když zjistí, že je otevřeno, vejde. Dobrý den. Mohl bych mít na vás pár otázek? Vnutí se.

[Fernando Sucre]

Chvíli si mlčky příchozího měří zkomavým pohledem, pak jen pokrčí rameny a ukáže na křeslo naproti. Záleží na tom co chcete vědět.

[Bruno Duvenblejt]

Posadí se do křesla. Chci vědět vše. Proč jste zmizel. Proč jste se zase vrátil. Taky vše o té akci s generálem. Zmlkne a pustí nahrávání.

[Fernando Sucre]

Jelikož ví, že co neřekne, to jsou si schopný v novinách vymyslet, tak má v plánu říct úplně vše. Ale než začne, dá si jednu podmínku. Než odejdete chci kopii té nahrávky. Ne, že bych nevěřil vám, ale vaše šéfka je schopná překroutit cokoliv, co se řekne. Doufám, že to nebude problém.

[Bruno Duvenblejt]

Trochu zaprotestuje. S tím nesouhlasím, moje šéfová nic nepřekrucuje, píše pouze fakta. Ale dobře, když jinak nedáte. Slíbí mu tu kopii a začne mu pokládat otázky na tělo, jednu za druhou.

[Bruno Duvenblejt]

Když se dozví všechno, co potřeboval, slušně poděkuje a s nahranými materiály se odebere do kanceláře, aby je zpracoval. Cestou si píská, je docela rád, že mu to dnes prošlo bez úrazu.