Čajovna

[Winifred Burkle]

+se širokým úsměvem na tváří se rozhlíží kolem a zdá se, že spokojeně Lanu drží za ruku+ Ano to je. Ale pokud vím, tak zelená je pro tento svátek příznačná... +pokrčí vesele rameny+ ...je to taková uklidňující barva, podle mě. +přejde rukou po zelené látce na jednom ze stolů+ Kam se posadíme? Támhle? +ukáže k jednomu ze stolku, které stojí trošku vzadu a ani si nevšimne kdo tu všechno je+

[Eillen]

Kdykoliv se někdo objeví, přiběhne se přivítat.

Nef: Ahoj, začíná se to tu zaplňovat usmívá se od ucha uchu, když jí objímá
Angel, Spike: Jsem ráda, že jste přišli políbí je na oba na tvář. Pak se podívá na Angela, který na sobě nemá nic zeleného. Angele, podmínka byla zelené oblečení. A já jsem ochotná tě tu svlékat vrstvu po vrstvě, dokud nějaké neuvidím. má provokativní jiskřičky v očích.

Lana, Fred: Kývne jim na pozdrav a pak jen ukáže na pípu u stolku, aby si natočily, na co mají chuť

Jarla: Také ji obejme Takže jeden sachr zasypaný jetelíčkem. Rozkaz madam, rozesměje se a kývne na obsluhu, která vše slyšela a šla to připravit. Chvíli poté, co si Jarla sedne, jí přinesou sachr

[Eillen]

Jarla: Uhádla si to. Původem pocházíme z Irska. Mamka se jen zatoulala do Skotska, ale mě neudržela a já se sem musela vrátit. směje se. Obsluha jim podá půllitry se zeleným pivem. Na zdraví. připije si a vypije skoro čtvrtku na ex A navíc, neudělat párty na svatého Patricka, to by byl hřích i když nejsi z Irska směje se

[Eillen]

Bohužel, nebo možná bohudík jsem se hodně potatila, proto skoro žádné pihy. vysvětluje nad pivem. U bráchy bys zase nepochybovala. To je Ir jak vyšitý. Zvala jsem ho, ale prý mezi kouzelníky nehodlá chodit. pokrčí rameny Jednou přestane kouzlit a hned se na nás dívá skrz prsty.

[Eillen]

Zatím se tu nikdy neukázal. Snažím se ho přemluvit, ale prostě odmítá. Jednou ho sem ale dotáhnu násilím a bude to. Naštěstí Creagan neumí kouzlit, tak na občasných návštěvách není trapné ticho. nálada jí pomalu ustupuje a přestává se usmívat Dokonce, kdykoliv přijedu, musím dát hůlku do trezoru. Fakt je blázen. dodá a nic víc snad není třeba říct

[Eillen]

Už od mala mu vadilo, že ho někdo nutí dělat něco, co ho nebaví. Nikdy kouzlit nechtěl, ale musel. Tak když se stal plnoletým, se trhnul a začal žít normální život - jak on tomu sám říká. dopije pivo a natočí si druhé

[Eillen]

Kývne na obsluhu a ta donese další kousek dortu. Spíš si myslím, že mu jde o pocit moci. Ví, že proti kouzlům nic nezmůže, když se sám rozhodl nekouzlit. Samozřejmě to asi bude i strach o rodinu. A mě to neomezuje. Čarovat umím i bez hůlky, což on zase neví. Takže já mu předám hůlku, on se cítí lépe a nikoho to nic nestojí.

[Eillen]

Začala jsem to ovládat, až když se odstěhoval. A nebudu tak blbá, abych mu o tom říkala. Nechci o něj přijít. Přeci jen to je rodina. A co se týká té dědičnosti. Už se těším, až jeho děti začnou projevovat magické schopnosti. Ten se z toho zblázní, škodolibě se pousměje. A třeba ho to vyléčí z averze ke kouzlům.

[Eillen]

Oba jsme studovali v Bradavicích. Já Nebelvírčanka, on byl v Havraspáru. upíjí pivo. Jo, mám dvě malé neteře. Pěti a šestileté. U té šestileté si myslím, že už se to začíná projevovat. Naposled jsem s ní byla a ukazovala mi, že má létající kuličky. Brácha to ale ještě neví. Nechci mu to říkat já. Ať si na to přijde sám.

[Eillen]

Neučila jsem se to. Když jsem se prvně dostala do Aldormy, byla jsem bez hůlky. Nějak jsem se s tím smířila. No a po čtvrt roce jsem zapomněla, že nemám hůlku, chtěla jsem si něco přivolat a ono to přilétlo. Byla jsem trošku v šoku, ale musím se přiznat, že mě to dost potěšilo. Do té doby jsem si připadala jako by mi chyběla jedna ruka.