Černý pokoj

[Rebecca Altamirano]

Hmm, nemám v prosbách moc praxe, málokdy jsem musela o něco prosit... Kroutí proti němu provokativně klínem a z jeho dominance se zachvívá po celém těle. Prosím...vem si mě...ošukej mě, tvrdě, bez milosti... Šeptá mu chraplavě přímo do rtů a dívá se mu hluboko do očí. Prosím... Vydechne a špičkou jazyka mu přejede po rtu.

[Roger]

Tak vidíš. Tvrdě do ní přirazí. Jak ti to jde. Znovu tvrdě přirazí. Jak umíš krásně prosit. Spoutá jí rty v drsném polibku a začne rychle a krátce přirážet, pak ji chytne za stehna a vztyčí se nad ní, aby měl co nejlepší výhled, bere si ji drsně a dravě.

[Rebecca Altamirano]

Hlasitě zasténá a prohne se do oblouku. Ach, ano...nepřestávej, prosím! Sténá a divoce mu vychází vstříc. Před očima jí vybuchují ohňostroje hvězd a není schopná se soustředit na nic jiného než na jeho tvrdé přírazy do svého těla a stále silnější vzrušení vířící v ní.

[Roger]

Tak vidíš Drtí mezi zuby mezi přírazy jednotlivá slova, mluví se mu těžko, má co dělat, aby se hned neudělal. Že umíš prosit, ty moje malé kotě, moje malá děvko! S každým slovem jsou jeho přírazy rychlejší a krutější a sp posledním slovem to už nevydrží a udělá se do ní, ale nepřestane v pohybech, jen hlasitě vykřikne, zní to spíš jak řev šelmy.

[Rebecca Altamirano]

Jeho slova v kombinaci s téměř bolestivými útoky na její tělo jí doženou k vyvrcholení o chvíli později, hlasitě vykřikne a v návalu divoké vášně mu zatne nehty do předloktí, až se objeví půlměsíčky zalité krví. Divoce oddechuje, víčka příliš těžká než aby je udržela otevřená, na rtech naprosto spokojený, ale nijak zvlášť unavený úsměv.

[Roger]

Se spokojeným úsměvem jí pustí nohy, vyklouzne z ní a položí ji na postel, pořád nad ní klečí, shlíží na ni a samolibě se usmívá, dlouhými tahy hladí svůj úd, polovztyčený. Když se jeho dech vrátí do normálu, tak shlédne na své ruce, uvidí ty drápance od nehtů a zamračí se. Co to je, kotě? Abych ti nemusel dát na holou! Trochu si ji nadzvihne a plácne ji po zadku. Jednou, podruhé trochu víc.

[Rebecca Altamirano]

Líně otevře jedno oko a koukne na jeho ruku. To je pouze důkaz toho, jak jsi dobrej. Odvětí s úsměvem a jak ji náhle plácne, překvapeně sebou trhne, ale nevykřikne. Hmm, ale máš pravdu, přehnala jsem to... Zajiskří jí požitkářsky v očích, přetočí se na břicho a vrhne na něj přes rameno provokativní pohled skrz řasy.

[Roger]

Usměje se na ni, poněkud zle a zvrhle a klekne si k ní. Pohladí její kůži na zadku, vychutná si tu jemnost a pak ji plácne, dost silně. Viď, že už budeš hodná kočička? Olízne si rty a znovu ji plácne. Zamňoukej mi kočičko. Další plácnutí.

[Rebecca Altamirano]

Hmm, jo, pro dnešek už jo. Souhlasí s úsměvem. Chvíli ho pozoruje neproniknutelným pohledem a zvažuje kam až to chce nechat zajít. Nakonec se pousměje, přivře oči a poslechne jeho příkaz. Mňaaau... Protáhne a zavrtí se pod jeho rukou. Budu hodný kotě, jen tady...ale jistě je ti známo, že i kotě umí kousat...a škrábat... Blýskne jí v očích a pohladí ho po rankách na ruce.

[Bordelmamá]

+v salonku občas mrkne na monitory, aby zkontrolovala, co se děje v pokojích a v případě, že by se to někde začalo zvrhávat a zákazníkovi by se to přestávalo líbit, mohla ihned zasáhnout. Jde jí o to, aby zákazník byl především spokojený a užíval si to. Aby ne, za ty prachy:)+