Vstupní hala

[Maltezius]

+uklízí, když si všimne fotky, zvedne ji, vykulí oči a odběhne i s fotkou do svého pokoje+

[Wenai Lafayette]

+večerní poštou tam přijde bedna, když ji Wenai zmerčí, tak k ní přiběhne a s potěšením si ji odnese+

[Tony Dolohov]

+v rámci svého velikonočního kolečka se zastaví i u Wenai a s bičíkem ji vyhlíží+

[Wenai Lafayette]

Dobrej... Nazdar... +schází ze schodů a obezřetně po něm kouká+ Si přeješ? +zastaví se na posledních schodech a podezřívavě si měří ten jeho bičík+

[Tony Dolohov]

+Ahoj +pousměje se a ukáže jí svůj prut, ten dřevěný+ Když jsou dnes ty Velikonoce, říkal jsem si, že bych ti vyplnil to tvé přání, cos mi kdysi porozradila +ušklíbne se a pak se k ní nakloní a potichu řekne+ Říkalas, že toužíš cítit bič na své kůži.

[Wenai Lafayette]

Ale ale ale. +usměje se na něj+ Nedělej, že mi chceš plnit přání, když mě chceš jenom pořádně naplácat. +koukne na něj a uculuje se+ A nebude to bolet?

[Tony Dolohov]

Přece se nebojíš bolesti. Zrovna ty +ušklíbne se a vystoupá k ní na schod+ Bude to bolet tak, jak si budeš přát +švihne bičíkem do prázdna, až zahvízdá vzduch, další ránu už vede na Wenain zadeček. Je ale podstatně slabší, než by se od něj očekávalo. Nepřišel ji doopravdy seřezat+

[Wenai Lafayette]

Jo? +mrkne na něj a kouká mu do očí+ Tak přitlač, ať si zasloužíš odměnu. +nastaví mu zadek+

[Tony Dolohov]

+jen se potměšile ušklíbne a jednou rukou chytne Wenai obě zápěsti a přimáčkne jí je k zábradlí, že se nemůže vyprostit. Druhou rukou se rozpřáhne a jeho bičík prudce diopadne na její hýždě. Tentokrát to už trochu zabolí+ Tak už si zasloužím tu odměnu? +pošeptá jí do ucha a uvolní trochu sevření, aby se mohla vysvobodit+

[Wenai Lafayette]

Hm... +zavrní pod jeho údery+ Ještě ne. To bych v listopadu uschla a co bych si pak počala.