Kuchyň

[mollyz]

Sam: +Dívá se na něj přes sklenku.+ Právě - tady je to doma.+ usmívá se tomu.+ Ne...Honoré přišel...kdy to bylo?+ zamyslí se.+ Když nám bylo jedenáct? Myslím, že s ním Nicol už delší čas chodila, ale on tehdy opravdu cestoval mnohem víc. Když se nastěhoval, byla to pecka. Myslím, že Fab žárlil a já taky. Na druhou stranu mu dalo minimální práci si nás získat. Nasávali jsme jeho příběhy jako houby. Vždycky vymyslel nějakou ještě větší blbinu než my s Fabem...a taky můj táta...začínal být dost protivný.

[Isamun]

Molly. přikyvuje, když se vyprávění odvíjí dle očekávání. pak se ale zarazí.l jak divnej? koukne na Molly a je vidět, že je na příjmu.

[mollyz]

Sam: No, začínal být nemocný. Trochu paranoidní a začal nám všem doma dělat ze života peklo. Bylo to postupné. Nezačlo to naráz. Nejdřív sem tam vylítnul, ale pak ..s postupem času. Hlavně šílel, co bude s firmou, že jí nemůže předat holce, neb jsem byla jediný dědic a navíc jsem firmu nechtěla, což mi bylo stejně prd platný. Bylo to divný. Myslela jsem si , že žiju docela normální život - zvláště na univerzitě. Bylo to skvělé, prostě jen nekonečné prázdniny u Nicol přešly ve studium zase s Fabem, ale táta věděl o každém mém kroku...vůbec nevím, jak to dělal...+pokrčí rameny.+

[Isamun]

Molly: to je mi líto. asi to býval fajn chlap. nemoc člověka může změnit. my s Et jsme taky nakonec byli na stejné škole. nějak jsme se prosákli do cestovatelského světa. rodiče měli ten potenciál, ale rozhodli se, že tohle nechtějí dělat. po nějakém čase jsme se domů vraceli čím dál míň a měli jsme si čím dál míň co říc. taky se jim moc nelíbilo, když si Et začala s Morfem. říkali, že pokouší věci, co nejsou pro ni. nakonec je naše rodina Miracles a lidi kolem. s našima jsme si vlastně nic neudělali, ale je to... tak nějak hluché...pokrčí rameny.

[mollyz]

Sam: +Překvapeně na něj pohlédne.+ Nevěděla jsem, že vaši rodiče ještě žijí? Vy je opravdu nevídáte? Ani nevíš, jestli jsou v pořádku? Tak jako vzdálený dohled?...Morfeus je úžasný, ale chápu, že pro mnoho lidí neuchopitelný...jednou mě utěšoval, když jsme se spolu pohádali a už jenom to, že mluvil, uklidňovalo.

[Isamun]

Molly: ale jo. jsou v pořádku. jen někdy, když je občas navštívím, sedím a koukám na ně a říkám si - fakt to jsou moji rodiče? nejsou nijak zlí. jenom se míjí naše světy. a to já těch světů znám víc než pár... povzdychne si smutně.
Morf je Etrernitin vytrucovanej. zasměje se. je fajn. hlavně že je to spolu baví. ona je taky tak trochu... neskutečná. někdy ani já, ani Tir, nechápeme, kde její mysl dlí a lítá...ale jak to bylo s tím tvým mužem? pokračuj ve vyprávění životopisu, prosím, najádo.

[mollyz]

Sam: To je mi líto, s rodičema. Vážně. Ale Miracles je domov jako žádnej jinej...A Et s Morfeem...někdy mám pocit, že jsou jako dva trochu unavení pastýři, co se jim pořád rozutíkává stádečko..+ pohladí Samíka po ruce.+ S mým manželem? Táta ho vybral mezi mladšími řediteli jeho veliké firmy jako svého vhodného nástupce. A s firmou mu do klína spadla i dceruška velkozakladatele. Hrozně jsem nechtěla. Milionkrát jsme se státou pohádali, křičeli, mlátili věcmi.

[Isamun]

Molly: jo.jsem rád, že Et má někoho, kdo jí, jak to vypadá, rozumí. obecně s tím má potíže i u nás, co ji máme rádi. nesnáším ten její pohled, když se seknu a ona si smutně myslí "tak zase vedle, zase nic". nevyčítá mi to, ale já ji vidím, jak jakoby odjíždí dál a dál, kam za ní nemůžu. Tir to má lepší. teď, když už je velká, zdá se mi, že přeci spíš jen ví, co se Et děje v hlavě. ale zase se někdy chová jako Et, což si myslím, že jí zrovna nepomáhá... žensky zatracený. otřepe se, jak setřásá nepříjemné téma. a koukne na Molly.
já stejně pořád nechápu, že ses nechala. že sis vzala někoho, kohos nemilovala. zdá se mi, že jsi svéprávná, chytrá, silná ženská. takovou hovadinou přeci nikdo nic a nikoho nezachrání, ani kdyby se chtěl obětovat. je to jen cesta do pekel...

[mollyz]

SAm: +Někdy se Et trochu bojím, ale je to právě ten její pohled, který tě degraduje ne ve zlém, ale právě, jak jsi řekl. Je to horší, než kdyby po tobě hodila hrncem...
Taky to dneska sama nechápu, proč jsem to udělala. Byly v tom ty společenské konvence, které mi otec neustále otloukal o hlavu, jeho zdravotní stav a moje snaha mu být na blízku, i když on mi byl na blízku málokdy a pak také to, že neustále mi připomínal matku a to, že i ona se vdala v dohodnutém sňatku kvůli tomu, aby se netrhala firma. Taky si myslím, že jsem nebyla dost zralá no to, abych účinně vzdorovala, že jsem k tomu dospěla až o pár let později.+ pokrčí rameny.+

[Isamun]

Molly: máš pravdu. je to hrozný. a ještě horší bylo, když mi došlo, že ona hledí bůhví kam a ten, kdo degraduje, není ona, ale ty sám. on to totiž nikdo líp nedovede. bůh ví, nač ona myslí a já před sebou udělal blbce sám ze sebe.jediný, proč jsem to skousnul je, že to nevypadá, že by se u toho nějak bavila. je mi blbě a když ji vidím, je to jak pohled do zrcadla. začne se ošívat, jak mu ty představy nedělají dobře.
no jo. co na to říct? stalo se. lidi dělají chyby. jenom doufám, že teď už bys nic takovýho neudělala. už kvůli tobě. i kvůli mně.